“Sauronova pomsta žije dál, i když on je snad mrtev.“
– prozření Isildurovo na Kosatcových polích –
Isildur pochopil příliš pozdě. A tak, pouhých pár let po Sauronově pádu v Mordoru, zemřel uprostřed Divočiny ten, kdo Temnému Pánovi uťal z ruky Vládnoucí prsten. Zákeřně přepaden desetinásobnou přesilou skřetů. Isildur i jeho věrní bojovali dlouho do noci, ale odolat nemohli.
Pohroma na Kosatcových polích však nakonec i v myslích Dúnadanů zůstala jen nejasnou vzpomínkou. Po více než tisíci letech snad jen králové a učenci uchovávali ten příběh tak, jak jim ho vyprávěli svědci té děsivé bitvy. Ti, kteří přinesli do Imladris úlomky Elendilova Narsilu. Meče, kterým za velmi dlouho bude vládnout Aragorn Chodec. Meče, jehož zkutí předznamená konec Třetího věku. Ale to už je jiný příběh.
Nyní jsou však království Dúnadanů silná. Zejména jižní Gondor mocí předčí snad všechna dosavadní království Středozemě. Orthank, Minas Ithil a Minas Anor i nedávno postavené pilíře králů Argonath jsou divy, které přetrvají každého krále.
U jejich severních příbuzných se však před několika staletími objevil příbuzenský svár. Království Arnor se díky němu rozdělilo na tři menší, Arthedain, Cardolan a Rhudaur. Arthedain a Cardolan dodnes zůstavají mocnými výspami dúnadanské moci, ale v Rhudauru jejich krev zřídla a nemálo Dúnadanů jej opustilo. Po čase se navíc na hranicích Rhudauru usídlil záštiplný nepřítel, mnohem horší než skřeti, horalové i zlobři z Mlžných hor. Černokněžný král Angmaru pod svojí zástavou shromáždil všechny, kterým je vznešenost a moc Dúnadanů proti mysli. Už mnoho desetiletí ukrajuje z původního království Arnor a při žádné příležitosti neváhá zaútočit přímo na vládnoucí rod. Však také už některé z nich zabil a království Rhudaur mu tak nedávno padlo do rukou.
Přesně jak předpověděl Isildur, Sauronova pomsta žije dál.
Avšak Isildurovi potomci proti Černokněžnému králi Angmaru nestojí sami. Do Eriadoru se zvolna stěhuje malý nárůdek, Dúnadany nazývaný periannath, který rozhojňuje prořídlé vesnice v podhůří Mlžných hor. Svoji zemi zaslíbenou, později nazývanou prostě Kraj, ještě pár století neosídlí, ale už teď přinášejí některým lidem z Eriadoru naději. Ne jako mocní válečníci, ale jako smíšci s nezdolnou vůlí, na kterých žádná nesnáz neulpí dlouho.
Také část elfů nezůstává stranou. Vznešený pán Elrond z Imladris, prostými lidmi nazývané Roklinka, nezapomíná na své příbuzné a oni na něj. Mnoho z nich je za dnů svého mládí vychováváno v Roklince. Pro budoucí krále Lidí to jsou roky moudrosti, neb z čarovných slov Elronda ožívají obrazy dávného panství Dúnadanů, krásného Númenorë, a jeho děsivého pádu do vln kvůli jejich pýše. Naneštěstí ne všichni vládci si je vezmou k srdci a časem zapomínají na dávná spojenectví s elfy. Ne tak sami Eldar. Už pomáhají více slovem než velkými činy, avšak i nyní lze v časech nouze na bojištích zahlédnout mocné postavy Vznešených elfů, jak kráčejí po boku Dúnadanů.
Trpaslíci, tak jako tomu bylo vždy, žijí poněkud stranou. Jejich největšího sídlo, Morie, Khazad-dûm, je už od dob války v Eregionu cizincům zavřená. Její lid kutá hluboko, buduje nádherné síně a hromadí mnohé poklady. Jejich kovářské umění zejména s mithrilem nikdo před nimi ani po nich nepřekoná. Jen málokdy však jsou trpaslíci vidět na povrchu Středozemě. Když se tak stane, většinou cestují skrytě a jen vzácně se pletou do věcí lidí a elfů.
Časy však pomalu temní a schyluje se k bouřím, které tvrdě dopadnou na každého Sauronova nepřítele. Jednoho po druhém plánuje Černokněžný král Angmaru smést z povrchu Středozemě, aby se tak zavděčil svému Temnému pánovi. A prvními na jeho cestě jsou věční Sauronovi protivníci. Ti, kteří mu sebrali Jeden prsten. Isildurovi dědicové. A všichni, kdo se jim opováží pomoci.
Sauronova pomsta žije dál…
