Ozvěna Dúnadanů

„Nezáleží, co si o nás kdo myslí. Morální kodex a služba králi je to, co se počítá … a navíc upřímné poděkování prostého sedláka je pro mě mnohdy víc než židle v hodovní síni po boku šlechtice.“

Hovory Dúnadanských hraničářů u strážného ohně

Není mnoho lidí, kteří by neznali Dúnadanské hraničáře. Střeží hranice a podnikají výpravy do nebezpečných oblastí, aby přinesli čerstvé informace o pohybu nepřítele. Jsou schopní přežít v přírodě libovolně dlouhou dobu a nezřídka se stává, že skupinka hraničářů odejde prozkoumat stopy i na více než několik měsíců. Hraničářských jednotek je mnoho podél celé hranice, ale jejich soudržnost je pověstná po celém Arnoru.

Služba hraničáře však není jednoduchá a netěší se ani kdovíjak velké oblibě u šlechty. Mnozí jejich přítomnost na oslavách tolerují, ale raději se s nimi nebaví. Mezi prostým lidem zase kolují různé pověry, a i když si jejich služby váží, raději se jim vyhýbají. Přístřešek, jídlo a pití však hraničářům neodmítnou. Vždyť nejeden z Dúnadanů se jim odvděčil při léčbě nemoci či zranění. Felčaři v jejich službách bývají mnohdy ti nejlepší a někdy i jediní, kteří se vůbec zajímají o vesničany a nezdráhají se jim pomoci.

„Nemířím rukou! Ten, kdo míří rukou, zapomněl činy předků. Mířím zrakem.

Nestřílím rukou! Ten, kdo střílí rukou, zapomněl slova předků. Střílím myšlenkou.

Nezabíjím lukem! Ten, kdo zabíjí lukem, zapomněl osudy předků. Zabíjím srdcem.“

Část přísahy hraničářů

10854322_904491726263138_1163177921669158015_o