- leden 87 p.p.
Arcsea – Příčiny a fakty současného zeměpisného uspořádání
Thesis
Friguir Roocheven,
- ročník fakulty dějin, univerzita Jana Bekkera v Novigradu
Introduction
Arcsea jest souhrnný název pro dnešní území obývané lidmi a též jméno království, v čele s králem Abradem, synem velikého Sambuka. Arcesa se skládá ze 4 hrabství. Největším hrabstvím je Redanie s centrem ve městě Novigrad, nejlidnatějším a největším městem Arcsei. Na jih od Redanie se rozkládá Temerie, jejíž nejvýznamějším městem je Wyzima. Temerie je proslulá svými kovárnami, ve kterých se zpracovávají a nebo jen upravují produkty trpaslíků z Mahakamské říše. Východní oblastí je pak Kaedwen, většinou pokrytý lesy a nebo nově založenými úrodnými poli. Na severu je pak nejmenší území Kovir, ke kterému není ještě ani zmapována pozemní stezka. Kovir je však velmi významným nalezištěm vzácných rud.
Toliko snad na úvod a dále se můžeme podívat na příčiny a uspořádání současných hranic.
Mapa Arcsei a přilehlých území
Introduction to Historia
Byť součástí této práce nejsou dějiny, pro pochopení současného stavu a uspořádání v Arcei je nezbytné se touto kapitolou krátce zabývat.
Již nežije nikdo, kdo by si pamatoval, jak vypadala původní země, ze které král Sambuk přivedl loďstvo uprchlíků. Archivy byly ztraceny při nalodění, plavbě a nebo i krátce po přistání. Historici trávili čas psaním pamětí nové země a ne sepisováním historie té staré. Stalo se tak, že původní knížectví, města a království upadla z historie do legend a jména jako Katra, Mevania nebo Slidare se stala bájnými místy dnes obývanými duchy lidí, kteří se nevešli na lodě a jistě tak v neúrodné krajině záhy zahynuli. Ani já se ve svých spisech nebudu zabývat zemí našeho původu, naším domovem je teď Arcsea a není cesty zpět.
Účelem této práce též není zabývat zkazky, pověstmi ani propagandou a proto vynechám ze svého opusu kapitolu o setkání mezi starším lidem, původními obyvateli tohoto kontinentu a lidmi krále Sambuka. Stačí se držet základních faktů – Kontinent byl v době přistání obýván nejméně třemi význačnými rasami nelidí. Elfy, trpaslíky a gnómy. Není nám známo, jestli též připluli na lodích z jiného světa, nebo zda-li tento svět vždy patřil jim, ale víme, že zde byli už před námi.
Nedlouho po prvním setkání mezi lidmi a elfy došlo k válce, která trvala několik let a během ní se podařilo lidem nejen si vydobýt pevné místo na tomto světě, ale také rozšířit území a zabezpečit jej zničením nejbližších elfích měst. Padla dvě nejbližší elfí města, na jejichž troskách dnes stojí města Oxenfurt a Tretogor a hrabství Redanie. Je dobré si připomenout, že elfové svá města nenechali nikdy padnout do rukou nepřítele nepoškozené a tak vítězné armády často nezabraly o moc více, než hromady spálených sutin se zbytky zdí a jen náznaky původních velkolepých paláců.
Po další roky následovalo mnoho dalších konfliktů, větších i menších, během nichž se hranice Arcsei posunuly na jih za řeku Pontar až po města Gors Velen, Vizimu a v poslední jižní válce Maribor a nově vybudovanou pevnost Mayenna, která střeží jižní hranice hrabství Temerie. Východní hranice Temerie potom sousedí s územím lidu trpaslíků, zvaného Mahakam, které se rozkládá ve stejnojmenném pohoří.
Východní expanze potom v posledních desetiletích překročily hranici Poštolčích hor, za nimiž bylo spáleno město Ban Glyswen, jehož ruiny byly nakonec opuštěny a na sever od nich bylo založeno nové město Ard Carraigh. Jižní hranici střeží moderní pevnost Hagge a říční přístavní městečko Ban Glean. Východním oblastem byl pak královským dekretem 74 přiřknut status hrabství Kaedwen, navzdory tlaku Redanských rodů pro zachování východních oblastí pod správou Redanie.
Severní expanze pak byly zastaveny dosažením řeky Buine, v jejímž ústí vznikl přístav Blaviken. Byť země za řekou Buine se zdají býti neosídlené, jejich planiny nejsou úrodné a tedy řeka Buine tvoří přirozenou hranici lidského osídlení a obdělávané půdy. Jedinou výjimkou jsou dvě přístavní městečka tvořící knížectví Kovir, založená v místech bohatých na nerostné suroviny.
Vicinis regionibus
S výjimkou severní hranice, jež sousedí s pustinou jsou všechny ostatní hranice Arcsei sdílené s územími staršího lidu.
Za zmínku stojí jižní hranice Kaedwenu, za níž se nachází jádro elfích říší s městy Vengerberg, Aldersberg a mýty opředeného údolí Dol Blathana. Východní hranice Temerie pak sousedí s trpasličí říší Mahakam, která je tvořena téměř výhradně stavbami pod zemí. Nutno zde dodat, že přes tuto hranici probíhá čilý obchod, jehož hlavním artiklem je trpasličí a gnómská ocel i jiné řemeslné výrobky. Temerie přes hranici vyváží převážně zemědělské produkty, jichž má díky úrodným nížinám dostatek a dle všech informací národ Mahakamu zemědělství buď neovládá, nebo jednoduše nepraktikuje. V neúrodných Mahakamských horách jde o záležitost celkem pochopitelnou.
Jihozápadní hranice Temerie jest pak nejvíce poznamenána válkou, neboť sousedí s rozsáhlým hvozdem Brokilon a elfím lidem usídleným v a okolo tohoto lesa. Lesní elfové jsou obecně považováni za lidem obzvláště nepřátelské a proto je jihozápadní hranice Temerie málo osídlená a o území za ní je toho dnešním kartografům málo známo.
Hodnocení
Byť je práce kolegy Roochevena poměrně zevrubná, postihuje dostatečně úvod do problematiky současného územního uspořádání Arcsei. Práci lze ale vytknout snad až přílišné soustředění se na historii na úkor geografických detailů. Rád bych též panu kolegovi připomenul, že ve vědeckém textu o geografii není prostor pro autorovy úvahy o relevantnosti výzkumů souvisejících s jinými zeměmi a už vůbec ne pro jeho úvahy o bájných místech, či o mentalitě starších ras. Důležitá jsou pouze fakta a autorova forma textu často fakta přibarvuje a činí tak celkovou informaci méně objektivní.
Celkově pro výše uvedené nedostatky i klady hodnotím tedy práci známkou Dobrou.
Prof. H. Virnatius,
Katedra Geografie, fakulta Dějin
Orbis Genus
Přednášky – prof. Lanis Rogard