Ban Ard je poslední město připojené k Arcsei, na úplném východě provincie Kaedwen. Právě ve městě Ban Ard bude začínat náš táborový příběh.
Všechno tady je prokletý, povídám, když to tu nespálili elfové, měli to spálit a strhnout naši. Je to past, elfí léčka. Všechny ty čarodějnictvím pomatený mozky se sem sjely a obracej tam teď každej kámen. Já ti řikám, obrátěj ten nesprávnej a pak s náma bude zle. Ouvej, pustěj ven zavřený elfí strašidla, prašivinu a nebo jim prostě v hlavě z těch nelidskejch klikyháků přeskočí ještě víc.
Ale jejich prachy chceš co? Proč bys jinak do toho prokletýho místa jel, hm? Bojíš se, co najdou v elfích sklepeních, ale přitom jim sám prodáváš ten krumpáč, kterým se do něj dostanou, a ledacos dalšího.
No a? Když neprodám já, prodá sakra někdo jinej. Ale nezdržim se v těch prokletejch zdech dýl, než je nutný. Vyložim zboží na náměstí, obejdu všechny 4 radní a mažu.
A co pátej radní?
Nelidskej šmejd? Tfuj, doteď nechápu, jak je možný, že jim dovolili v tom městě bydlet. Každej ví, že se tam jen učej, jak nám všem podřezat krky. A kdybysme náhodou neotočily ten nesprávnej kámen, otočej ho tam za nás. Prachy vod nelidí neberu, eště bych z nich chytil prašivinu, tfuj tfuj.
Zápisky Therdara z Mariboru,
Historie Ban Ardu
- Února 90.p.p
Před necelým měsícem bylo vyhlášeno příměří. Málokdo počítá, kolikáté příměří to vlastně je a téměř nikdo nevěří tomu, že bude poslední, i když se za to lidé na hranicích často modlí k bohům, duchům a nebo si to přejí jen tak do větru.
Ví se ale, že tohle příměří je jiné. Trvalo dlouho ho vyjednat a listinu podepsal přímo král Abrad, žádný baron nebo snad jen diplomat. Kdo podepsal za elfy se obecně neví, ale špitá se, že snad sám král Auberon Muircetach, vládce Aen Elle, kterého nikdo z žijících lidí neměl šanci spatřit na vlastní oči. Příměří bylo podepsáno po bitvě o Ban Ard, jediné elfí městečko, které mělo kamennou hradbu. Jediné město, které elfové bránili do posledního muže. Neubránili ho, ale útočníky donutili zaplatit strašlivou cenu.
Po hospodách se šušká, že příměří bylo uzavřené proto, že po bitvě už armáda nemá dost mužů ani na to, aby uhlídala hranice, natož aby dále útočila. Mezi lidmi se říká, že jen jeden z deseti se vrátil z bitvy o Ban Ard domů a že ulice města se po bivě změnily v potoky krve. Povídá se, že tak strašlivé krveprolití stálo i elfy většinu sil, které měli a že se už nezmůžou k protiútoku a ani další obraně. Taky se povídá, že v ulicích prázdného města ještě dva měsíce po bitvě cválali duchové koní a z věží ječely Bean’shiie, které zvěstovaly smrt každému, kdo do města, které bylo utopeno v krvi, znovu vkročí.
Našli se ale tací, kteří se do něj odvážili. Král ustanovil Ban Ard jako samostatné území pod správou guvernéra. Sídelní právo ve městě pak dostali vůdcové 4 frakcí z království, kteří mohou do města přivézt své lidi, jeho nové obyvatele. K překvapení všech, ale smlouva o příměří ustanovuje ve městě frakci pátou – kolonii elfů, které má být vyhrazena celá čtvrť pod jejich samosprávou. Nelehkým úkolem guvernéra je pak celé město udržet v chodu a zajistit, že zisk z něj budou mít všichni obyvatelé Arcsei, a ne jen jeden hamižný šlechtický rod.
Já jsem jedním z nich a vydávám se teď na cestu do Ban Ardu. Do města, opředeného mnoha legendami o univerzitě a knihovně starých elfích vědomostí. Do města, ve kterém se začala psát naše historie krátce po přistání tragickou smrtí Jana Bekkera a dalších, kteří se sem vydali jednat s elfy. Do města, ve kterém, jak pevně věřím, se bude psát i naše historie budoucí.
Já, Therdar z Mariboru jsem se rozhodl tedy připojit k družině místrodržícího, jako jeho kronikář. Na těchto stránkách zachytím vše, jak se událo, nic nezamlčím a nic nepřidám. Nechť jsou tyto stránky, těm kteří přijdou po nás, poučením.
Ban Ardská dohoda
1 – Město Ban Ard podléhá jedinému králi, Abradovi I, arcivévodovi Kaedwenu, králi Redanie i Temerie.
2 – Město Ban Ard je otevřeno lidem, elfům i trpaslíkům, kteří mohou svobodně do města přicházet, odcházet i se v něm usidlovat bez ohledu na rasu a původ.
3 – Jménem krále je jmenován místodržící, který v Ban Ardu nese královské pravomoci i majestát. Je soudcem, vojevůdcem i vyslancem královské moci v Ban Ardu a jeho přidruženém území.
4 – Město bude rozděleno na 5 území, každá svěřena pod samosprávu králem pověřené osobě, jíž bude propůjčen titul Vévody. Vévoda jest na svém území vládcem a zodpovídá za svůj lid v Ban Ardu. Vévodové jsou podřízeni soudní moci místodržícího.
5 – Město Ban Ard nechť slouží jako důkaz trvalého míru mezi lidmi, elfy a trpaslíky a nechť slouží pro větší slávu a prospěch všem.
—
Abrad I, svrchovaný vládce Arcsei, arcivévoda Kaedwenu a král Redanie i Temerie
Crevan Espane aep Caomhan Macha, Aen Saevherne
Měna v Ban Ardu
Dekret krále Abrada o přídělovém systému ve městě Ban Ard
Pro zachování pořádku a zajištění vhodného rozdělení prostředků v novém královském městě Ban Ard je ustanoven přídělový systém.
Základní jednotkou je žlutý náležitě označený kovový slitek kruhového tvaru, jeho padělání se trestá stejně jako padělání královské měny – jedná se o hrdelní zločin.
1 tento slitek je možné směnit za potraviny určené pro jednoho muže na jeden den.
V první fázi bude prostředky přidělovat občanům samospráva města.
Frakce zastoupené ve městě získají prvotní kapitál pro rozvoj svých aktivit formou jednorázového příspěvku ve stejné výši pro všechny zastoupené frakce.
Přídělový systém byl jedním z původních (a dočasných) královských nařízení, které měly zaručit v dobytém městě řád a zefektivnit jeho správu. Tyto žluté slitky jsou v platnosti až do současnosti a postupně se vyvinuly do de facto interní měny Ban Ardu a dá se za ně pořídit ledasco. Již od jejich počátku však jejich používání mělo nemalá úskalí.
Slitky jsou původně elfskými platidly, které byly zabaveny při dobytí Ban Ardu, takto se do rukou správy města dostalo velké množství slitků, které byly použity použity pro zavedení přídělového systému.
Cena kovů obsažených v průměrném slitku nedosahuje hodnoty věcí, které je možné si za ně opatřit. jako je tomu u drahými kovy kryté měny používané v království. Z toho titulu se slitkům začalo lidmi sarkasticky říkat “žluťáky” (různých přezdívek však má pochopitelně více). Toto pojmenování se uchytilo mezi širokými masami lidí. Oficiálně je samospráva nazývá přídělový slitek (PS) (což je o důvod víc, proč jim tak nikdo neříká).
Jejich směna mimo město je značně obtížná, a pokud na ni ji někdo přistoupí je značně nevýhodná. Z tohoto důvodu se mezi kupci cestujícími do města a zpět do království ustálil model, kdy do města přivezou zboží a z města poté odvezou zboží jiné (nebo např. jiné snadno směnitelné věci – cennosti či vzácné suroviny).
Kromě slitků, které měla ve velkém množství na počátku samospráva, se dále na území města nacházely nezávisle na ní další slitky, které byly ukryty v opuštěných domech. Bylo zvažováno nařízení, které by nařizovalo nálezy slitků odevzdat samosprávě. Po zralé úvaze o efektivitě tohoto nařízení od tohoto bylo upuštěno. Slitky, které se do oběhu dostávaly mimo samosprávu města zásadně neovlivnily kurz měny (ač je pochopitelně kurz této měny do jisté míry kolísavý). Nález velkého množství slitků by však mohl systém poškodit (není zřejmé jaké množství slitků má samospráva ještě k dispozici, ale stále je schopná je vydávat). Část jich již získává zpět formou poplatků, povolení a daní.
Někteří se tomuto systému zuby nehty brání a co nemusí, raději získávají přímou směnnou zboží a služeb. To je však někdy velmi zdlouhavé a neefektivní. Drtivá většina obyvatel na systém přistoupila, i když jednají jen mezi sebou. Samospráva jej cíleně podporuje a nevyužívá alternativních prostředků.
Systém měl též zajímavý dopad na stratifikaci populace, začaly vznikat vrstvy lidí, které jsou “bohaté v Ban Ardu”. Často to byly různí schopní podnikavci či dobrodruzi se skvělými nápady, neotřelými podnikatelskými záměry nebo jednáním bez skrupulí. Naopak také existují v Ban Ardu subjekty, které jsou velmi bohaté mimo Ban Ard, ale přímo v něm mají existenční potíže či jen pomalu a nevýhodně proměňují kapitál držený mimo Ban Ard v kapitál potřebný pro úspěch ve městě. Ač to tak nebylo původně zamýšleno, systém dal velkou šanci na zbohatnutí lidem, kteří by ve zbytku takovou šanci měli jen malou.
Systém dává též možnost kontaktu se světem elfů, kteří tuto měnu znají a využívají.
Není jasné, jak dlouho bude tento původně dočasný systém ještě fungovat, ale je zřejmé, že není zájem jej v současné době měnit. Neuvážené zásahy do tohoto komplexního (a možná i křehkého) systému by mohly vyvolat nepředvídatelné následky i vlny nevole a ty si v Ban Ardu nikdo pochopitelně nepřeje.
Důležité postavy
Tyhle postavy zná v Ban Ardu opravdu každý, nezávisle na své rase nebo původu.
Baron Vattier de Reuter
Místodržící Ban Ardu. O jeho rodu se ví, že je malý, ale velmi bohatý díky dolům na zlato a meteorickou ocel, které spravuje na svém území. Vattier je zkušený diplomat a učil se u samotného Hraběte Lettenhowe, který je zodpovědný za vyjednání současného míru.
Sir Jacob Roggeven
Koroner. Vattierův muž pro vyšetřování zvláštních událostí. Je to urozený rytíř, který působí jako Vattierovi oči a uši a často za něj vyřizuje některé záležitosti nebo působí jako jeho rádce. Je vášnivým hráčem Gwentu a ví se, že vlastní nejednu vzácnou kartu.
Friedrich z Rinbe
Známý učenec a v Ban Ardu působící jako soudce pro spory, které nevyžadují přímo přítomnost místodržícího. Všemi respektovaná osoba. Rád vede debaty úrovni s kýmkoliv v Ban Ardu na jakékoliv téma od politiky, přes historii až po věci nadpřirozené.
Hrabě Karski
Zkušený vojevůdce, dříve velitel 7. jízdního oddílu, který se vyznamenal při dobytí Ard Carraigh. Byl dosazen králem jako velitel posádky královských vojáků ve městě. Zlí jazykové tvrdí, že 7. jízdní oddíl páchal za války stejné krutosti na elfech, jako na civilním obyvatelstvu. Elfové samotní proti jeho jmenování ostře protestovali, ale nebylo jim to nic platné.
Postavy mimo Ban Ard
Následující postavy v Ban Ardu přímo nepůsobí, nicméně stále platí, že je zná opravdu každý.
Král Abrad I.
Král Temerie, Redanie a Kaedwenu, tedy svrchovaný vládce celé lidské říše. Syn Sambuka, který je stále legendární tím, že dokázal odvézt lidi z jejich umírajícího světa. Království pod jeho vedením prosperují a dokázala zvládnout i krize pocházející z dlouhotrvající války z elfy. Všeobecně je vnímán jako spravedlivý a moudrý vládce.
Zlí jazykové se vyskytli až v posledních šesti měsících ze strany odpůrců nelidí, kterým se samozřejmě nelíbí, že kývnul na trvalý mír a soužití obou ras v Ban Ardu.
Princ Radovid
Nejstarší syn Abrada, nicméně o princi Radovidovi se ví obecně málo. Je považován za skvělého stratéga a člověka, který si nepotrpí na zbytečné řeči. Aktivně se účastnil válek jako velitel části vojsk. Trvalé sídlo má v Redanii v Tretogoru, kde vládne přísně, ale Tretogor se pod jeho taktovkou rychle stává městem, které bude za chvíli významnější než Novigrad.
Princ Desmond
(Někdy též psáno “Dezmod”)
Prostřední Abradův syn a určitě nejvíce známý z trojice králových potomků. Princ Desmond je všeobecně uznávaný jako nejlepší šermíř a rytíř ve třech královstvích. Mnohé urozené dámě se zatočila hlava, když na turnaji hodil růži jejím směrem, nebo i když na ni jen pohlédl. Je vášnivým hráčem Gwentu a miláčkem obyčejných lidí, kterým rád pomáhá od nestvůr v jejich okolí a nezřídka jim štědře přispěje za “pomoc” ve zlikvidování dalšího “Hubitele lidstva”.
Princ Trojden
Nejmladší Abradův syn, o kterém se ví obecně nejméně. Je považován za učence a ne příliš zdatného bojovníka. Povídá se, že se setkává s čaroději a na své sídlo v Oxenfurtu zve učence, ale i známé obchodníky nebo cestovatele.