Bháin, Tha mi a ‚tilgeil smugaid air thu!
Vysoký elf zkřivil horní ret. Jeho oči ve zlostí zkřiveném obličeji připomínaly spíše štěrbiny. Válečné malování na jeho tváři jen podtrhovalo jeho zlost. Vypadal jako démon, stvoření přivolané mocí; jako pradávné zlo.
Ani trochu nepřipomínal toho, kým doopravdy byl a koho kdysi znala. Přes tisíc jar starý mudrc, básník, malíř a učenec. Elf, který měl doma tisíce svitků a knih a jeho oblíbenou zábavou bylo číst verše v měsíčním svitu u zurčícího potůčku. Něco ho změnilo. Jiný čas… Snad jiný svět…
Teď před ní stál a bála se ho, strach třásl celým jejím tělem. Nohy se jí podlomily a zhroutila se do bláta. Ramena se ji roztřásla. Elf držel v ruce dlouhý zakřivený meč, ze kterého odkapávala krev. Krev přinášela nedávné vzpomínky.
Vesnice hořela, ulici halil hustý černý dým, který dusil a nutil do kašle.
Siuthad! Omotej si to kolem obličeje.
Elfí voják jí podal hedvábný šátek. On sám měl obličej omotaný tak, že z něj viděla jen černé oči a ostré špičky uší. Vlasy měl plné popela a sazí, na čele zaschlou ránu.
Feumaidh sinn a dhol. Musíme jít.
Šla.
Z vedlejší ulice zaznělo ržání koní a třesk oceli. Výkřiky, lidské i našich. Pak už jen zvířecí, nelidské. Takové, které žádný člověk ani elf vydat nemůže, pokud mu právě do těla nevnikl kus chladné oceli.
Křupnutí, rána, uši drásající řev. Povel k ústupu. Dupot kopyt.
Klopýtala za vojákem. Zastavila a otočila se.
Feumaidh mi a dhol air ais do mo theaghlach! Feumaidh mi a dhol!
Tvá rodina je mrtvá, nemůžeš zpátky. Už jim nepomůžeš.
Sáhla pro meč, ale nahmátla jen vzduch. Rukou jí projela ostrá bolest. Krvácela. Meč přeci ztratila při boji, když bránila svou dcerku před mužem zakutým ve zdobené zbroji. To jeho lidé zapálili jejich dům a převrhli kolébku. To on ji probodl rameno krátkým mečem a dupnutím zlomil její čepel. To on dobil jejího druha, který ležel raněný na zemi a vztahoval ruce, na znamení, že se vzdává. To před ním se třásla na zemi a čekala na smrt, než přišel ten elfí voják.
Ten samý voják stál teď před ní, kdysi ji zachránil v boji. Kdysi býval jejím přítelem, umělcem a básníkem. Pak se stal vojákem a jejím zachráncem. A pak, nedávno, jí začal opovrhovat.. Stejně jako ostatní.
Krev a rod jsou víc než cokoliv jiného. A oni naši krev nemají a nikdy mít nebudou. Neměla bys na to zapomenout. A pokud náhodou přeci zapomeneš, budu tam já. Budu s tebou každý krok…
Stalo se snad to opovržení, co k ní cítí, nesnesitelným? Změnilo se pohrdání v nenávist a pomstu? Za to, že půjde žít s lidmi? Těmi, kteří ji připravili o všechno, stejně jako jeho a tisíce dalších Aen Seidhe. Není ale zbytí, on i ostatní, kteří neumí skončit boj, to jen ještě nechápou.
Vzpomněla sis? To je dobře.
Vzpomněla, ale teď jej nepoznávala. Vzduch kolem něj nadpřirozeně jiskřil zlobou a nenávistí. Tady to končí, pomyslela si…
O Frakci
Orgové: Dark, Ragnar, Klára
Diaspora je elfí společenství sdílící město Ban Ardu s lidmi. Jako menšina má zdejší život složitý, opovrhována jak lidmi, tak stále bojujícími elfy. Hráči pak všichni pochází z osady Suv’la a tak si i říkají, jako společenství, jež má v diaspoře největší vliv.
Co ve hře budeme mít:
- Beznaděj
- Pohrdání
- Rodinné vazby
- Sáhnutí si na dno
- Nedůvěra
- Hra dovnitř frakce
- Těžké volby
- Tragédie
Zvláštní požadavky na hráče: Věk 18+, Schopnost snést nějaké to nepohodlí, Elfí uši ;)