Varik se hrozně bál. Už dlouho nepoznával žádnou z budov, které míjel a nad pobořenými hradbami zapadalo slunce. Do uliček Ban Ardu plíživě přicházela. Přišel přeci odněkud zprava, řikal si když zatáčel do ulice plné pobořených domů, které ještě od ‘obsazení’ nikdo nestrhnul ani neopravil.
“Ale, kdopak to tu je? Nezabloudils náhodou chlapče?”
Ze stínů balvanů se vynořilo několik postav.
“N-ne, já jenom.. Já totiž jdu za Místodržícím s důležitou zprávou.”
“Slyšeli jste? Veliká šarže asi…” ozval se posměšný hlas.
“Jde za místodržícím, tak to abychom si nadělali do kalhot…”
“Já myslím, že vůbec nejde za místodržícím. Myslím, že tady slídí. Kdo tě poslal, hm? Kdo?”
“Nikdo, nikdo mě neposlal – já jsem zabloudil a…”
Postavy se přibližovaly, z pod pláště se zaleskl tesák.
“Tak zabloudil. Jen jestli jsi neprolézal ruiny, ukaž co máš v to batohu. Víš moc dobře, že všechno v týhle čtvrti máme právo nejdřív prozkoumat my. Víš moc dobře, co se dělá zlodějům.”
Varik nevěděl. Přišel sem s karavanou před dvěma dny a s vidinou bohatství a elfích artefaktů prolézal ruiny celé odpoledne. Batoh měl po okraj naplněný knihami, stříbrnými nádobami a měl v něm i jednu nefritovou sošku, o které věřil, že na černém trhu hodí slušnou sumičku. Nebyl si ani jistý, ke které ze 4 skupin ve městě patřili muži před ním. A bylo mu to jedno. Beze slova se obrátil na útěk.
“Za ním! Chyťte zloděje!”
O kameny zazvonila šipka ze samostřílu a zlomené týblo proletělo pod Varikovýma nohama. Začíná tu být nějak husto. V boční ulici viděl světlo a lesk zbrojí. Stráže! Možná budu muset vysvětlovat, kde jsem vzal věci v batohu, ale aspoň si zachráním kejhák.
“Stad! Dhoine!”
Ještě než rázný ženský hlas přinutil Varika zastavit, tak si uvědomil, že něco je špatně. Zbroje vůbec nepřipomínaly Redanské, které nosili vojáci ve městě. Postavy byly moc vysoké a štíhlé a světlo nevycházelo z pochodní, ale z podivně vyřezávané lucerny bez plamene.
“Dè tha sibh a ‚dèanamh seo?”
“An tàinig thu an seo a ghoid? Airson fanaid?”
“Já vám nerozumím… Jen jsem zabloudil a pronásledovali mě tamti.“
Ulička za ním byla prázdná. Jeho pronásledovatelé věděli, kam zahnul a dali se na ústup. Varik věděl, že teprve teď je zle.
“Nerozumíš… ale na to, abys mohl krást dědictví našeho lidu a věděl, co má cenu, rozumíš dost, co? Nebo mi chceš říct, že v batohu máš svačinu?”
Okolo stojící elfové se rozesmáli nepříjemným vysokým smíchem.
“Thoir e an-seo. Dej to sem.”
Nejblíž stojící elf stáhnul Varikovi batoh ze zad a vylovil z něj sošku.
“Nějaká rodina nechala tuhle sošku vyrobit jako výraz úcty ke svým starším. A ty ji klidně znesvětíš svoji špinavou rukou. Vy lidé nemáte k ničemu úctu. Tha thu salach mar mheanbh-bhiastagan.”
Elf pohlížel na Varika s výrazem odporu ve tváři. Mávl na postavy stojící za ním.
“Gabh air falbh e, a ‚teagasg dha cuid de spèis. Naučíme tě respektu ke starším…”
“Nemyslím si.“
Do uličky se vrátili Varikovi pronásledovatelé, tentokrát jich bylo o něco víc. Ozval se zvuk natahovaného samostřílu. Světlo pochodní se zalesklo na obnažených mečích.
„Ty špinavý nečlověče, koukej dát ruce pryč. Možná u nás kradl, ale vám do drápů nepatří. To si nezaslouží žádný člověk, ani tahle zlodějská krysa. Kradl lidem a lidi ho budou soudit. Tohle už není vaše město a někdo by vás měl naučit trochu respektu.”
“Tha mi an dòchas thu a ‚bàsachadh ann am pian.”
Elfové okolo se rozesmáli.
“Nechci se s tebou bít člověče. Ale ty se mnou také ne, věř mi. Necháme vám toho chudáka, dobře se o něj postarejte.”
“A věci?”
“Artefakty staršího lidu v naší čtvrti patří podle dohody nám. Zdá se mi, že tenhle poca je v naší čtvrti. Nebo mi chceš tvrdit opak? A-nis a ‚fàgail thu salach daonna. Teď odejdi, než se stane někomu nehoda.”
“Budu si tvoje výhrůžky pamatovat, elfe. Váš čas tady skončil, ale ty to ještě nevíš. Vzpomeň si na mě, až budeš umírat ve škarpě.”
“Do àm Chan eil fiù ‚s air tòiseachadh, dhoine. Va fail!”
Elfové zmizeli do okolních ruin jako stíny. Varik ani nevnímal, že ho silné ruce chytily za ramena a táhly pryč ulicí…
O Frakcích
Právo osídlit Ban Ard a pátrat v něm po domnělých tajemstvích elfů získaly 4 frakce z různých míst Arcsei. Král se tak snaží zabránit tomu, aby vědění v elfích archivech připadlo jen jednomu šlechtici nebo organizaci, ale namísto toho, aby posloužilo všem lidem. Není však třeba říkat, že mezi frakcemi rychle vznikla atmosféra soupeření a každá z nich si chce z tajemství města urvat co nejvíc.
Každá z frakcí ale ví, že se nemůže uchýlit k otevřenému násilí. Místodržící a královští vojáci, které má pod kontrolou by rychle učinili takovému jednání přítrž a král by rychle všem frakcím zrušil dekrety o osídlení území a na jejich místo by nastoupil někdo jiný.
Ve městě ale působí ještě frakce pátá. Jako přímý důsledek mírové smlouvy mohou v jedné ze čtvrtí volně pobývat elfové. Příslušníci starší rasy mohou také z města volně odcházet či ho navštěvovat. Přítomnost elfů ve městě je samozřejmě příčinou mnoha drobných konfliktů každý den a ač se na ni někteří dívají jako na příležitost k učení a bližšímu poznání mezi dvěma rasami, najde se mnoho takových, kteří se nemohou přenést přes křivdy napáchané ve válce a nebo i jen přes to, že jsou jiní…
Bližší popisy frakcí, za které půjde hrát, můžete očekávat brzy…