“Kralevic nesmí bez svolení královny opustit vnitřní palác – to je první pravidlo, které jsi porušil.” pronesla žena k mladíkovi, který stál před ní v ohořelém oblečení. “A když opouští palác, musí ho doprovázet osobní stráž nebo vychovatel. To je druhé nařízení, které, jak se zdá, mého syna vůbec nezajímá.” Mladík chtěl cosi podotknout, ale při pohledu do neústupných očí své matky všechna slova spolkl. Ona však ještě neskončila: “Copak si neuvědomuješ, že to vše je jen pro Tvé bezpečí? Ty jsi budoucnost království. Má budoucnost! Tentokrát z toho vyvodíme důsledky.” Mladíkovi se do tváří vehnala červeň, ale nic nepronesl.

Královna se obrátila k zachmuřenému muži vedle ní: “Očividně nezvládáte zajistit bezpečí a výuku mého syna. Měla jsem o vás lepší mínění. Vaši roli v jeho výchově budu muset důkladně zvážit.” Z posledních slov čišela výhrůžka. Starší muž jen sklonil hlavu. Královna se obrátila k odchodu, na svého syna se už ani nepodívala.

Kralevic našel slova až po dlouhé chvíli, co se za jeho matkou zavřely dveře. “Proč jste o tom řekl matce, nemuselo to…” “Já jsem jí nic neřekl,” přerušil ho muž a podíval se mladíkovi zpříma do očí. V pohledu se víc než zlost zračilo zklamání. “Královna marně čekala na váš příchod na setkání městské rady. Na to setkání, na které vás osobně zvala a které jste jí vy osobně slíbil.”

“Mám pocit, že uhašení požáru ve mlýně bylo důležitější než setkání bandy staříků.” bránil se kralevic. “Beze mě a mých přátel…” “Bez vás a vašich přátel,” přerušil ho učitel klidně, “by byl svět chudší o jedno kotě. To byl opravdu hrdinský čin. Uvědomte si, že ta banda staříků je pro město důležitější, než mlýn. Stejně jako vy. Jste jediný syn, dědic trůnu. Pokud už trpíte neodolatelnou touhou vrhat se do nebezpečí, musí s vámi být někdo, kdo vás ochrání. A tím nemyslím tu vaši bandu mláďat.”

Učiteli ztvrdly rysy:  “Taková byla naše dohoda – pokud se vydáváte z paláce, jdu s vámi já. A že jste porušil tuhle dohodu mě mrzí víc než co jiného.” Mladík se při posledních slovech nedokázal svému učiteli podívat do očí. “Pokud nemáte nic dalšího, co byste mi řekl, kralevici, nebudu vás déle zdržovat.”

Mladý muž se otočil k odchodu, ale zastavil se s rukou na klice. “Pamatujete si na

Arama, toho strážného, jehož rodinu zabili Mameluci při nájezdu?” “Ano, pamatuji,” odpověděl zmateně učitel. “Jejich malá dcerka to přežila,” pokračoval kralevic, “ujali se jí ve mlýně. A jediné, co jí po rodičích zůstalo, bylo to kotě.”


Cechmistři: Adso, Kikira a Sargold (v abecedním pořadí:-))

Cech: Mladí hráči – kralevic a jeho banda mláďat

Hra: Hrdinský příběh o cestě za dospělostí a poznáním, že všechno má svou cenu.

Někdy je cena příliš vysoká, někdy to za to stojí.

Tématická píseňhttps://www.youtube.com/watch?v=8TQKjz-fRMEv