Zde se můžete dozvědět něco o etnicích a národech, které můžete v Kilíkii potkat. Jsou zde popsané i některé typické prvky (tučně), podle kterých můžete jednotlivé národy a pronárody poznat i ve hře. Prosíme i hráče, aby zkusili tyto prvky zakomponovat do svého kostýmu, hrají-li příslušníka daného národa. Brzy zde najdete i malý jazykovědný koutek, kde se můžete naučit některé základní fráze v jazyce dané komunity.

Arméni

Tento národ tvoří většinu v království Kilíkie. Zejména nižší stavy obyvatel jsou etničtí Arméni, kteří mají svůj vlastní jazyk. Mnoha Kilíkijským šlechticům v žilách koluje arménská krev, ale díky sňatkům s křižáckými pány také evropská.

Arméni jsou národ hrdý a odvážný, mají svou vlastní církev v jejímž čele stojí katolikos (nejvyšší biskup), který sídlí v Kilíkii. Právě vztah k vyznání byl v poslední době jablkem sváru – již několikrát se jednalo s papežskými vyslanci, aby se obě církve sjednotili. V Kilíkii působí také mnoho misionářů a dvůr je velmi silně pro latinský, obyčejní lidé se však spíše drží staré arménské tradice.

V čele šlechtické rodiny stojí nakharar, pán rodu. On je také ten, kdo vládne území, které mu je panovníkem svěřeno. Mnoho šlechticů však již přejalo evropské zvyky a feudální systém inspirovaný kontinentální Evropou. Téměř každá významná arménská rodina je propojena s jinými významnými rody původem z Evropy. I proto se ve vládnoucích kruzích hojně používá francouzština a mnoho velmožů uznává za hlavu veškeré církve papeže v Římě.

Tradiční oblečení Arménů působí na Evropany orientálně. Nelze si nevšimnout širokých a zdobených pásů, které Arméni a Arménky nosí. Čím bohatěji zdobený pás, tím bohatší majitel.

Evropané

Během křížových výprav i po nich do Kilíkie zavítalo mnoho Evropanů, kteří sem přinesli své zvyky i západní křesťanskou tradici. Evropané byli v Kilíkii vždy vítáni a Arméni byly dobrými a loajálními spojenci křižáků. Nejinak je tomu i nyní, evropští řemeslníci, obchodníci i vojenské řády mají v Kilíkii výsadní postavení i přízeň u dvora. Jak by ne, když mnoho předních šlechtických dvorů odvozuje část svého původu od starobylých rodů v Evropě, které se účastnily křížových výprav.

Francouzi

I sám vládnoucí rod Lusignan má francouzské kořeny. Mnoho členů vojenských řádů jsou etničtí Francouzi. Jejich jazyk se stal jakýmsi druhým jazykem šlechty a často jej na královské dvoře uslyšíte. Francouzský král by ve východním Středomoří ocenil takového vzácného spojence, nyní je však zaneprázdněn dlouhou a vyčerpávající válkou s Anglií.

Italové

Italští vládci vycítili obchodní příležitost a Kilíkie se pro ně stala bránou do Orientu, zejména přístavy na břehu Středozemního moře – Ayas, Korikos či Alexandretta bohatnou i díky obchodu s Evropou. V mnoha Kilíkijských městech najdete mnoho domů i skladů, které patří Janovanům či Benátčanům. Jako se francouzština stala druhým jazykem šlechty, italština je druhým jazykem všech, kteří mezinárodní obchod myslí vážně.

Ostatní

V Kilíkii jsou vítáni i všichni další Evropané ať už seveřani, Angličani (ti méně) nebo Němci, vždyť např. Friedrich zvaný Barbarossa či Řád německých rytířů si v arménské historii vydobyli své jméno. Kilíkie je i místem, kde svou pouť do Jeruzaléma začíná mnoho poutníků, v současné době je to však cesta nebezpečná a drahá, protože Mameluci vybírají za takové cesty přes své území velké poplatky.

Evropané nosí obvykle šaty, na které jsou zvyklé z Evropy. Dle některých erbů se dá poznat i konkrétní příslušnost k některému z evropských států či rodů. Vojenské řády mají své vlastní insignie a hrdě je nosí. Často je takovým jednoduchým poznávacím znamením poutníků a oddaných evropských křesťanů i prostý kříž.

Římané (Byzantinci)

Říše římská (rozhodně ne národa německého) je pokračovatelem tisíciletého impéria, které se kdysi rozprostíralo po celém Středomoří a i daleko za jeho hranicemi. Dnes se území Římské říše výrazně smrsklo, i tak je stále důležitým hráčem ve východním Středomoří. V současné době zde vypukla občanská válka a důležitými hráči v ní jsou nebo jistě budou Ottomané ale i italské městské státy. V Konstantinopoli najdete barevný mix národností, a tedy i mnoho Arménů sloužilo a slouží u dvora císaře. Obyvatelé říše se rádi odvolávají na antický a helénský odkaz, kteří již pomalu skomírá. Dominantním náboženství je křesťanství, ale ortodoxní (pravoslaví). Jeden by si řekl, křesťan jako křesťan a znamení kříže zdobí i Římskou vlajku, odlišnosti mezi jednotlivými vyznáními však nejsou nepodstatné.

Mongolové

Stepní národ z dalekého východu, který se během své mocné expanze dostal až na Blízký východ (a nejen tam). Během své dobyvačné kampaně ve 13. století obsadil území Kavkazu, části Malé Asie i Persie. Pro Armény se tak v oblasti objevil další mocný soused – Ílchanát (jeden ze čtyř chanátů Mongolské říše). Místo marného boje s ním se k němu Kilíkie přidala a pod jejich ochranou bojovala proti jinému mocnému nepříteli Mamelukům. Společná vojska křižáků, Arménů a Mongolů měla proti muslimům i dílčí úspěchy. V Kilíkii se usadila i část Mongolů (kupci, diplomaté vojáci) a někteří dnes žijí dodnes. Ílchanát se však rozpadl a v území chánů zavládl chaos, část Monoglů odkočovala pryč, část pomřela (mimo jiné i na mor), část se asimilovala s místním obyvatelstvem. Faktem zůstává, že Kilíkie přišla o ochránce i spojence a část její hranice se stala nebezpečným územím.

Mongolové si ponechali celou řadu podivných zvyků, které si přinesli ze své domoviny. Jejich vztah k náboženství byl často velmi tolerantní, koketovali s budhismem, křesťanstvím i islámem. V posledních letech Ílchanátu se sice stal oficiálním náboženstvím islám, ale mezi Mongoly jsou rozšířené různá náboženství a někdy se je nebojí ani kombinovat.

Jejich odívání vychází ze stepní tradice, často široké kalhoty a tuniky, kabáty a vestičky. Velmi typickými jsou široké kožešinové lemy na tunikách i čepicích. Právě kožešinou lemované čepice (i helmy) jsou oblíbeným a výrazným oděvním prvkem všech Mongolů v oblasti.

Muslimové

Islám je dominantním náboženstvím na Předním východě a přímým konkurentem křesťanství. V historii byli lidé svědky jak divokých zápasů o moc, tak mírového soužití vyznavačů obou náboženství a jejich státních útvarů. V blízkém i vzdálenějším okolí Kilíkie bylo a je množství národů a etnik, které přijaly Islám (Ottomani, Seldžukové, Arabové, Mameluci, Peršané a i mnoho Mongolů). Muslimové jsou v Kilíkii tolerování, v dobách válek s Mameluky či jinými etniky, která přijaly Islám, však bylo na jinověrce pohlíženo podezřívavě.

Muslimové nosí různé variace na orientální oděvy, často široké kalhoty, kabátce, vestičky či dlouhé šaty. Výraznou je vždy pokrývka hlavy – turban či šátek.

Mameluci

Původ dnešních sultánů a vojevůdců se dá vysledovat v kastě otroků a později vojáků arabských vládců, kteří se nakonec vypracovali na elitní vrstvu muslimské společnosti v Egyptě a sami převzali vládu v sultanátu v Egyptu a Levantě. Mamelucký sultanát a jeho předchůdci byly nepřítelem všech křižáckých států v oblasti a do jednoho je vyvrátili. Mamelučtí sultáni usilovali o území Kilíkie po celou dobu koexistence obou států a několikrát Kilíkii vyplenili a donutili krále platit tribut. V současné době jsou vztahy velmi napjaté, zejména ve světle posledních událostí. Jak se situace vyvine a jaké jsou záměry sultána Zayn ad-Din Sha’bana (Shabana II.) a jeho emírů.

Ostatní

Po pádu sultanátu Seldžuckých Turků na konci 13. století se v Malé Asii objevilo mnoho menších státních útvarů. Postupně se vyprofilovala další mocnost – Ottomané. V současné době jsou pohrouženi jak do vnitřních sporů, tak do zápasu s Římskou říší (Byznací), státy na Balkáně i mocí italských městských států. V oblasti se také vyskytují kupci, diplomaté i obyvatelé různých oblastí, které přijaly islám (zejména Arabové, kteří tvoří i velkou část obyvatel Mameluckého sultanátu či Peršané).

Mizrahim (židé)

Velmi specifické etnikum, které žije v uzavřených komunitách zejména ve městech, a to nejen v Kilíkii, ale i napříč islámským světem a Evropou. Lidé k nim často pojímají nedůvěru a Mizrahim bývají ostrakizováni a někdy i napadáni, zejména lůzou. Oni sami si také (i z jisté obezřetnosti) zachovávají pověst vzdělané, ale tajnůstkářské komunity. Na stranu druhou mnoho vládců využívá jejich služeb, protože potřebuje jejich peníze i kontakty, a židé často požívají královské ochrany – jinými slovy navzájem se panovník i židé potřebují. V říši Mameluků musí stejně jako křesťané platit zvláštní daň, ale obecně jsou přijímáni jako spolehlivější a většinová muslimská společnost je k nim tolerantnější než ke křesťanským komunitám. Ani v Kilíkii to nemají židé jednoduché a jejich život je do jisté míry omezován některými předpisy (např. nesmí vlastnit větší množství půdy).  Židé si však našli své způsoby i zdroje obživy i v rámci pravidel, kterým podléhají. Jejich komunita a obchodní sítě se vinou napříč všemi říšemi v oblasti, jsou tedy i vyhledávanými prostředníky v diplomacii.

Židé nosí výrazné pokrývky hlavy (klobouky, jarmulky). Vdané ženy si potom podobně jako muslimky (ale ostatně jako obecně vdané ženy) zakrývají vlasy čepci či šátky.