Nahoru

Svět

Reálie

Pobřeží předků

Důležitá obecná historie zasazená léta po příbězích předchozích Vandráren.

Jak vzniklo Pobřeží Předků? Co bylo před vznikem Velkých národů? Odkud vlastně přišly a v jaké době? Tyto otázky se snaží zodpovědět mnohý učenec, ale žádný zatím neuspěl. Víme jen, že asi před třemi sty lety vypukla doba válek. Dříve moudré a velkolepé národy zanikly a vznikla nová království. Velké národy spolu válčily, usmiřovaly se a znovu válčily. Historie byla krvavá a krutá, dokud nepřišel na svět válečník Saeros Inglerion, napůl ork a napůl elf. Muž, který byl zplozen ve válce a zrozen v opovržení, povstal z popela Wuthrangu, orcké říše, a dovedl svůj národ ke slávě. Pod jeho prapory padlo každé město a za jeho císařské vlády na pobřeží zavládl mír po tři staletí. Po jeho smrti však znovu vypuklo krveprolití a císařství se ponořilo do boje za svobodu Velkých národů. Tato revoluce s ohniskem v Torgalu, jednom z lidských království, ze kterého je nyní Varenor, se rozhořela po celém pobřeží a dala za vznik dnešnímu uspořádání světa. Po sepsání Velké dohody v ruinách starobylého města Gothaartu zavládl znovu mír, který trval téměř padesát let.

Pak však nastaly události minulé Vandrárny a národy Pobřeží předků se spojili v boji proti Zahrajnu. Nebylo jiné zbytí, surovin a zdrojů bylo na pobřeží příliš málo a Zahrajn skýtal jedinečnou příležitost k tučným výnosům z invaze. Valka však skončila nerozhodně a místy stále probíhá v podobě místních půtek. Nepřinesla tolik, kolik se očekávalo, ale rovněž nebyla nijak prohraná. Nepřátelství mezi národy a Zahrajnem však stále trvá.

ilustrační obrázek

Geografie

(mapa)

Pobřeží předků na severu ohraničují vysoké hory, které jsou pro své bílé čepičky zvány “Sněžné hory”. Jejich západní část, která je blízko pobřeží je potom pro svou sopečnou aktivitu zvána “Sopečné pohoří”. Na západ od pobřeží se rozkládá oceán, kterému elfové dali jméno Vamirior - “věčný”. Lidé mu říkají jednoduše “Věčné moře”. Na východě je potom obrovské jezero, kterému dali lidé pro jeho velikost jméno “Sladké moře”. Na jihu je pobřeží předků ohraničeno rozlehlým starobylým lesem, zvaným “Tugranion” - Netknutý, neboť působí dojmem, jako by se ho ještě žádná lidská sekera nedotkla.

Ruiny Gothaartu, města, kde byla uzavřena Velká dohoda leží na severním pobřeží Sladkého moře, za strmým, “Sněhovým průsmykem”. Sněžné hory a Sladké jezero se táhnou dále na východ až spolu tvoří “Travnatou bránu” - úžinu ohraničenou z jihu vodou a ze severu horskými štíty. Za touto úžinou se rozléhají málo probádané východní země ovládané Zahrainy.

Náboženství

Národy pobřeží předků uctívají dva bohy : Vandara a Sithaarta, jejichž náboženství přetrvalo až z období před válkami. Obě náboženství existují v pokoji vedle sebe a jsou i tací, kteří věří, že se jedná o dvě tváře jednoho boha. Ruiny nejstaršího chrámu Vandara byly nalezen právě v Gothaartu, stejně jako nesmírně starý chrám Sithaarta, který udržovali podivní tvorové, kteří sami sebe zvali “strážci vědění”. Ohledně chrámu Vandara v Gothaartu už po několik let panují bouřlivé diskuze, jestli ho obnovit, nebo naopak zachovat jako památku z dob minulých.

Goothart a Velká Dohoda

V ruinách Gothaartu byla po podepsání Dohody založena magická universita, neboť ruiny skrývají mnoho starobylých tajemství. Brzy kolem university vzniklo malé město - Nový Gothaart, které žije z poutníků a štědrosti mágů. Universita v Gothaartu se také stala pro národy pobřeží důležitým místem, kde jsou podepisovány všechny velké mezinárodní dohody. Platí, že dohodu podepsanou v Gothaartu podle předem daných pravidel, která platila, když byla podepsána Velká dohoda, musí dodržet každý z národů do písmene. Kdo nedodrží, bude čelit hněvu všech, včetně mocného představitele university, Sinthalora Ingleriona, potomka slavného válečníka Saerose Ingleriona. Sinthalor sám osobně dohlíží i nadále na všechna jednání, která v Gothaartu probíhají. Povídá se však, že arcimága již delší dobu nikdo neviděl. Jestli to je pravda, těžko říct...

Daleké země

O zemích na sever od sněžných hor se ví velmi málo. Jsou tam prý rozlehlé pláně, kde žijí vousatí lidé, kteří pasou veliká stáda chlupatého dobytka. Netuší se ani, jestli si jejich území už podrobili Zahrainové.

Dále na jih se rozkládá vyprahlá země plná skalisek a pichlavých křovin, skrze kterou nikdo neprošel. Ani po moři se dál na jih nedá plout, protože jižní moře má zrádné proudy a snadno se tam vytvoří bouře, jež loď utopí jak skořápku.

Pokusy o přeplutí sladkého moře zatím také končily neslavně. Jižní pobřeží je plné zrádných močálů plných nepříjemné a nebezpečné havěti. Severní pobřeží a východní vody potom má pod kontrolou Zahrain a tak se odtamtud vrátila jen hrstka lodí, které byly dost rychlé a dostatečně vyzbrojené.

Severní moře je potom nevyzpytatelné díky ledovcům a samotné země na sever od hor toho nabízí příliš málo, aby někdo riskoval svůj život, loď i posádku na nebezpečné cestě. Našlo se pár takových, kteří se ale z dalekého severu vrátili s příběhy o ledové zemi, velikých, chlupatých zvířatech, ledových obrech a lidech s hustým vousem v kožešinách, kteří vypadali spíše jako medvědi.

Blízké okolí Vandaru

Město Vandaar - Godhaart

Město je obehnáno hradbami na jedné straně a obklopeno velkým jezerem na straně druhé. Vstup do města je možný jedině po vodě nebo hlavní městskou branou. Je však veřejným tajemstvím, že do města se dá dostat i jinými cestami a cestičkami. Město se postupně přizpůsobilo studentskému životu a nově nastolenému řádu. Vedle hlavní budovy univerzity vyrostly další stavby sloužící jako sídla jednotlivých fakult. Ostatní stavby zůstali více méně ve shodném stavu jako před invazí. Společenský život zajišťuje několik vývařoven, tržiště a čajovna. Na pořádek dohlíží znovu ustanovená městská hlídka. Pod městem by měla být dosti hustá síť podzemních chodeb a prostor, které slibují mnohá překvapení.

Jezero

Posledních několik let je podezřele klidné. Tradiční záplavy ustaly. Daří se rybolovu. A po lidech z jezera jako by se (poněkud netrefně řečeno) zem slehla.

Skály a lesy

Začínají téměř ihned za hradbami a jsou stále tajemnou a relativně nebezpečnou lokalitou. Není zde těžké zabloudit, a proto se cizincům radí nevzdalovat se z bezpečných cest. Kontakt se skalničkami je stále trvající hrozbou a díky magické aktivitě je možno narazit na nejedno překvapení. Naštěstí se v posledních letech v lese zdržuje několik hraničářů, kteří mohou pomoci radou i skutkem.

ilustrační obrázek

Fakulty

Je třeba si uvědomit, že vznik některých fakult byl do jisté míry násilnou akcí. Některé organizace a cechy ve městě neměly dříve s magií skoro nic společného a jednou z fakult Magické univerzity se staly téměř přes noc. Tomu také odpovídá jejich zaměření, které je více méně napasované na původní činnost.

  1. Trpasličí fakulta technické magie a věd příbuzných
  2. Fakulta očištění (vznikla z přívrženců Sidhaartova kultu)
  3. Fakulta démonologická a transmutační
  4. Fakulta řádu a světla (vznikla z přívrženců Vandara)
  5. Fakulta čisté magie (je pokračováním původní jednotné magické univerzity)
  6. Fakulta přirozených sil přírodních (je útočištěm všech, kteří používají přírodní magické síly)
  7. Fakulta pro objasňování neobjasnitelného, též známá jako Fakulta hledající smysl sama sebe (poskytuje azyl všem, kteří nespadají pod ostatní fakulty, zejména pro vyhledavače artefaktů, pokladů a všeliké dobrodruhy bez specializace)

Představitele jednotlivých fakult naleznete mezi Rolemi.

ilustrační obrázek

Rasy

Člověk

Podoba

Lidé jsou nejpočetnější rasou na pobřeží předků. Jsou také nejvšestranější a zabývají se většinou řemesel, vojenstvím i magií. Pravdou ale je, že v ničem nevynikají. To je ale zároveň jejich největší silou – dokáží se přizpůsobit každé situaci a i když v ničem nejsou dokonalí, nemají ani žádnou výraznou slabinu...

Lidé žijí převážně v Krosnově, Varenoru a na ostrovech. Mezi svobodnými kmeny je také pár kmenů tvořených převážně lidmi. Lidské menšiny ale najdeme i v ostatních zemích pobřeží.

Trpaslík

Podoba

Trpaslíci jsou vousatí, podsadití a dorůstají výšky maximálně jednoho a půl sáhu. Jejich malý vzrůst z nich však rozhodně nedělá bezzbrané a dospělý trpaslík má ohromnou sílu. Jsou také pověstní svou výdrží a odolností vůči dlouhé námaze. Nemusí být nejrychlejší sprinteři nebo nejobratnějšími akrobaty, ale trpaslík dokáže pochodovat se zátěží na zádech celé dny a ještě bude mít dost síly na boj s nepřáteli, kteří ho klidně i třikrát převyšují.

Trpaslíci jsou také pověstní svou odolností vůči alkoholu a na jejich trpasličí pivo už doplatil nejeden lidský piják. Mezi trpaslíky jsou skvělí kováři, kameníci a brusiči drahokamů. Na své řemeslo jsou trpaslíci velice hrdí a veškeré pomluvy či urážky řeší na místě – podle závažnosti pěstmi, nebo válečnou sekerou.

Mimo Herning žijí trpaslíci na ostrovech a menšinu najdeme i v Krosnově a Varenoru. Většina trpaslíků se však drží v rodných Sněžných horách. Trpaslíci jsou také dlouhověcí, dožívají se, podobně jako elfové až 200 let.

Elf

Podoba

Elfové věří, že jejich tři národy – lesní, vysocí i temní elfové sdílejí společné předky – prapůvodní elfy. Až tisíce let odlišného druhu života vytvarovaly elfy do podoby kterou známe dnes. Elfové na pobřeží předků jsou sice dlouhověcí (kolem 200let), ale nejsou nesmrtelní a umírají stářím, jako ostatní rasy.

Vysocí elfové mají světlou pleť a jsou převážně štíhlé postavy. Jejich zájmem je umění, obchod, magie, a i řemesla, která mají blízko k umění (zlatnictví, krejčovství). Žijí ve zdobených městech na planinách Ingranionu a ve Varenoru. Menšiny můžeme najít i v Krosnově a na ostrovech.

Lesní elfové mají spíše snědou pleť a tmavé, nebo rudé vlasy. Jejich život je úzce spjat s přírodou a tak většinu času tráví pod otevřeným nebem. Jejich domy jsou také často velmi úzce propojené s přírodou – umějí totiž ovlivnit stromy tak, že jim domy samy narostou a jejich lesní města tak mnohdy vypadají, jako kdyby je les sám přizval, aby se do něj přišli usídlit. Žijí výhradně v Ingranionu, lesní elf žijící v jiné zemi je velmi velká vzácnost. V Ingraninu se zabývají pastevectvím, zemědělstvím a výrobou ze dřeva.

Temní elfové mají tmavou pleť a světlé až bílé vlasy. Žijí převážně v okolí pohoří Triglanis v Ingranionu, kde mají svá města a podzemní sídla. Temní elfové jsou převážně řemeslníci nebo válečníci a jejich zbrojířství je po celém pobřeží proslulé. Zbraně a zbroje temných elfů nejsou sice tak robustní, jako ty, které produkují trpaslíci, ale zato jsou úžasně lehké a obratné. Temní elfové také nejsou tak mírné povahy jako jejich bratři a urážky na cti často řeší na místě zbraní.

Gnóm

Podoba

Gnómové jsou vyhublé bytosti malého vzrůstu s dlouhými nosy a prsty. Jsou velmi vychytralí a mají přirozený talent pro techniku. Jejich královstvím jsou ozubená kolečka a cinkání mincí. Pocházejí z Marnoských ostrovů, kde mají vlastní podzemní města, ale žijí i na povrchu v městských státech, kde jsou váženými bankéři, nebo vynálezci.

Mají velmi volnou morálku a dá se říct, že jim nic není svaté. Proto na ostrovech neváhají udržovat otrokářství, které se jim velmi vyplácí a mnoho manufaktur, které využívají otrocké práce patří právě gnómům.

Goblin

Podoba

Goblini jsou podobní gnómům, jen mají špičáky podobné orčím a zelenou kůži. Goblini jsou převážně zbabělí a fyzicky slabí, jsou nicméně vychytralí a v boji se neštítí použít jakoukoliv zákeřnou taktiku. Goblini často doplňují orčí kmeny, kde vykonávají podřadné práce, ale je i několik čistě gobliních kmenů, které přežívají díky své vychytralosti a šikovným prstům, které hbitě ovládají hlavně střelné zbraně.

Goblini také dokáží jezdit na stepních vlcích a v kombinaci s nimi dokáží utvořit bojovou sílu, které je nutno se obávat.

Mnoho goblinů žije také na Marnorských ostrovech kde se často angažují v otrokářství a jsou pověstní svým krutým zacházením s otroky, kteří se pokusí uprchnout.

Skřet

Podoba

Skřeti mají šedivou kůži a dorůstají necelého sáhu a 80 coulů. Podle měřítek ostatních ras jsou velmi oškliví, ale jim samotným na vzhledu nezáleží ani trochu. Jejich společnost je čistě kmenová a bez velmi silného náčelníka skřetí komunita o více než pár set členech nevydrží dlouho pohromadě. Uznávají mezi sebou právo silnějšího, ale mají i vlastní pravidla pro čest a nade vše respektují u ostatních skřetů odvahu a dovednost v boji. Nedá se říct, že by skřeti byli zlí, ale dokážou být krutí a bolest jejich nepřátel jim působí potěšení. I pro to jsou ostatními rasami často opovrhováni. Oni sami se s ostatními rasami stýkají pokud možno co nejméně.

Ork

Podoba

Orci na první pohled vypadají jako svalnatí lidé, dorůstají až 2 sáhů. Pro jejich rasu jsou ale typické špičaté uši, snědá pleť a velké tesáky vyrůstající z dolní čelisti. Orci jsou rasa, která velmi dbá na osobní čest a sílu v boji a většina jejich zvyklostí zahrnuje boj s ostatními samci jejich rasy – byť málokdy na život a na smrt. Krom toho jsou orci ucházejícími řemeslníky a slušně ovládají například kovářství.

I když drží převážně při sobě, obchodují s ostatními rasami a právě oni zajišťují většinu kontaktů kmenů s Varenorem.

Skřítek

Podoba

Skřítci jsou veselá, dobromyslná, ale velmi chytrá rasa, která sdílí Ingranion s elfy. Málokdy se starají o záležitosti, které se dějí mimo jejich města a věnují se převážně drobnému řemeslu, umění a i chovu zvěře. Velmi dobře si rozumí s lesními elfy k nimž mají blízko díky úzkému vztahu k přírodě a lesům.

Jsou velmi dlouhověcí, dožívají se až dvojnásobku toho, co elfové a proto je mezi nimi i mnoho skřítků, kteří zasvětili svůj dlouhý život výzkumu úzké oblasti magie, ve které dokážou po dlouhých letech dohlédnout dále než ostatní.

Hobit

Podoba

Hobiti vzrůstem připomínají trpaslíky, ale nejsou zdaleka tak podsadití a spíše než na svaly si zadělají na sádlo. Mají dobromyslnou povahu a nejraději mají své pohodlí a klid. Žijí v Herningu, kde se nestarají o politiku a v klidu pasou svá stáda a obdělávají svá pole a zahrádky. Trpaslíkům zařizují obživu a výměnou za to získávají ochranu jejich silných paží.

Mezi hobity se najdou i šikovní umělci a řemeslníci, ale málokterý z nich má tolik píle a vůle aby se svými výrobky pronikl dále na pobřeží. Hobiti se dožívají přibližně 100 let.

Troll

Podoba

Trollové mají modrošedou až modrou kůži, dorůstají podobných výšek jako lidé, ale jsou spíše hubení. Mají dlouhé tesáky zahnuté mírně nahoru. Trollové si libují ve vlhku a jsou velmi dobrými plavci a mistrně ovládají lodě, se kterými jezdí po sladkém moři. Mnoho trollů žije i na Marnorských ostrovech, kde se nechají najímat jako korzáři pro jednotlivé městské státy, nebo i pro některé ze zemí pobřeží předků.

Trollové si libují ve vlhku a jsou velmi dobrými plavci a mistrně ovládají lodě, se kterými jezdí po sladkém moři. Mnoho trollů žije i na Marnorských ostrovech, kde se nechají najímat jako korzáři pro jednotlivé městské státy, nebo i pro některé ze zemí pobřeží předků.

Národy

Herning

Trpasličí národ je pro cizince velice komplikovaný vzhledem k jejich rozdělení na několik kmenů a ještě více klanů. Každý klan má své vlastní tradice a přístup k životu a to se projevuje i na jejich vzájemném chování. Není neobvyklé, že se v dobách míru schyluje i k násilí a souboje jsou na denním pořádku. Jediné, co může trpaslíky od vzájemné popudlivosti odradit, jsou společné cíle. Nejvíce soudržní jsou trpaslíci během válek. Sopečné pohoří ovládá pět kmenů, které doživotně volí svého velkokrále a ten vystupuje jako nejvyšší autorita. Každý kmen má vlastní ekonomiku, ale dohromady tvoří celek, který je takřka dokonalý. Jednotlivé kmeny se dají rozpoznat podle jasných odlišností ve vzhledu a tudíž je dokáže odlišovat i cizinec.

Vlajka

Vlajkou Herningu je zlatá kovadlina s plamenem, na černém poli. Nad kovadlinou je pět zlatých seker, které symbolizují pět sjednocených kmenů. Kovadlina a plamen potom symbolizují trpasličí lásku k řemeslu, hlavně kovářskému.

Kmen Měsíčných jeskyní

Sídlí hluboko v podzemí. Kolind je jediným městem a zároveň obrovskou sítí chodeb a šachet. Trpaslíci žijící zde jsou často nazáváni černými trpaslíky. Málokdy vylézají na povrch, vidí dokonale ve tmě a jejich pleť je popelavá. Drtivá většina klanů je zaměřena na hornictví, protože v okolí Kolindu je obrovské množství nerostných surovin včetně prastaré magické rudy, která se nikde jinde nenalézá. Králem je Siki Krumpáč z klanu Uhelných dolů a má podporu téměř celého kmene.

Kmen Horských skalisek

Sídlí na vrcholcích Sopečného pohoří. Nedá se říct, že by měli hlavní město, protože tito trpaslíci žijí především v pevnostech. Mezi největší a nejdůležitější hrady patří Viborg klanu Ostrých seker, který je centrem celého kmene. Tváře těchto trpaslíků jsou ošlehané sněhem a ostrým větrem. Jejich hlavy pokrývají husté vlasy i vousy, které si trpaslíci často vážou do copů a zdobí vším možným. Život na vrcholcích je velice tvrdý a díky tomu jsou tito trpaslíci těmi nejdrsnějšími na jaké se dá narazit. Místní klany mají hlubokou tradici především v umění války a právě z Horských skalisek se verbují ti nejlepší bojovníci. Králem je Ilurgur Medvědobijec z klanu Ostrých seker. Tento klan vede kmen již mnoho staletí a vzhledem k umění jeho bojovníků se ani nepředpokládá, že by mělo být někdy jinak.

Kmen Sopečné jámy

Sídlí přímo v sopce Udevalla, kde leží město Skandenborg. Sopka již přes tisíc let nevybuchla, ale proudy žhavé lávy se zde stále linou. Trpasličí město je vybudováno na mnoha plošinách a jeskyních v plášti sopky. Místní trpaslíci jsou velice houževnatí k vysokým teplotám, ale vzhledem k místu, kde žijí nemají téměř vousy. Klany mají tradici především v kovářství, protože ve výhních na dně sopky se dají tavit takové kovy jako nikde jinde a trpaslíci s nimi umí úplné zázraky. Tento kmen vede součastný velkokrál Brunbur Mečíř z klanu Sopečné kovadliny. Jde už o velice starého trpaslíka, který nese tento titul mnoho desetiletí.

Kmen Medvědích doupat

Sídlí v medvědích jeskyních, které se nalézají u úpatí Sopečného pohoří. Hlavním městem je Vargard, který se rozkládá jak na povrchu tak v podzemí. Místní trpaslíci nejčastěji cestují po světě a z toho důvodu právě podle nich vzniká mínění na celý národ. Dalo by se říct, že vypadají přesně tak, jak si člověk trpaslíka představuje. Místní klany stále chovají medvědy všech druhů a využívají je v běžném životě jak k běžným pracím tak i v boji. Kmen nedávno přišel o krále, který zemřel v úctihodném věku přirozenou smrtí, a stále se klany neshodly na jeho nástupci. Momentálně mají největší vliv Hrudgar Černovous z klanu Jeskynních medvědů a Lirid Oštěpař z klanu Ledních medvědů.

Kmen Luk a hájí

Není zbytkem světa považován za trpaslíky, ač mají stejný původ. Lidé je nazývají hobity. Nemají vousy, ale zato se pišní kudrnatými vlasy a chlupatými nohami, které jim umožňují chodit bez bot. Místní klany jsou mírumilovné a zaměřují se na zemědělství, takže jsou velice důležití pro všechny ostatní trpasličí kmeny. Žijí v mnoha malých vesnicích a statcích a v podstatě se zde nenalézá žádné větší město. Jejich králem je Urji z klanu Honáků dobytka, který má sice autoritu, ale v podstatě je na této funkci z vlastní vůle, protože hobity politika příliš nezajímá.

Krosnovské Království

Krosnovské království leží téměř na severu Pobřeží předků. Ze svého sídla ve Vranově nyní vládne král Vladislav III, zván “železný” kvůli svým nekompromisním postojům. Vladislav III. také úspěšně svedl mnoho pohraničních bojů proti kmenům ze Sněžných hor. Království se rozkládá na nížinách mezi řekami Vida a Něžná a sahá na severovýchodě až ke Sněžným horám, kde přechází v pláně a území svobodných klanů. Obyvatelstvo Krosnova tvoří z 95% lidé.

Vlajka

Znak Krosnova je dělený, korunovaný černý medvěd na zlatém poli je znakem rodu Vratislavů z Vranova, odkud pocházel otec krále Vladislava - Karel II. z Vranova. Bílý jelen na rudém poli je znakem pánů Dačických z Heslova, z jejichž rodu pocházela matka krále: Kristýna z Heslova.

Díky úrodným nížinám je království zaměřené převážně na zemědělství. Řemeslná výroba ve formě cechů není tolik rozvinutá. Kvalitní řemeslné výrobky se do Krosnova dostávájí obchodem z Herningu.

S Herningem jsou udržovány vynikající vztahy hlavně díky oboustranně prospěšnému obchodu. Oproti tomu s jižním sousedem, Varenorskou republikou jsou vztahy napjaté a povídá se, že Varenor se snaží pomalu oslabit moc Krosnovské šlechty a nejraději by v Krosnově viděli republiku.

Severozápadní hranice s územím kmenů je nejasně vymezená a proto je tamější situace velmi napjatá a občas dojde k hraničním potyčkám. Zatím se ale vždy podařilo vše uhladit u jednacího stolu. Povídá se ale, že za mír vděčí sever hlavně vlivu Herningu a ústupkům klanů. Sám král Vladislav by prý proti kmenům nejraději otevřeně vytáhl s vojskem a vymezil severní hranice železnou pěstí jednou pro vždy.

Varenorská Republika

Varenorská Republika leží v jádru pobřeží předků. Její území je mírně zvlněné, proto se nehodí k zemědělství tolik, jako úrodné nížiny jejího severního souseda. Naproti tomu je ve Varenoru rozvinutý průmysl ve formě manufaktur a věda (zvláště alchymie). I současný lord protektor Tareon sám studoval vysoké umění alchymie na nejvýznamější univerzitě v zemi - v Delenu.

Vlajka

Vlajka Varenoru byla vytvořena po přeměně země v Republiku, vlajka je modro-bílá a rovnost občanů Varenoru na ní symbolizují váhy v rovnováze.

Obyvatelstvo Varenoru tvoří ze dvou třetin lidé, čtvrtinu elfové a zbytek ostatní rasy. Obživu a bohatství Varenoru zajišťuje rozvinutá věda a řemesla. Zemi vládne zemská rada s 21 členy z jejichž středu je volen na 2 roky lord protektor. Rada samotná se obměňujě jednou za 4 roky. Nejslinější politickou stranou ve Varenoru je momentálně “Rovnost Varenoru”, která je velice liberální. Za nimi mají silné zastoupení “Lidští nacionalisté”, o něco slabší podporu mají “Ellorain” - elfí nacionalisté. Nejslabší stranou je potom “Koruna Varenorská”, která se snaží o přeměnu země ke konstituční monarchii.

Vztahy k okolním státům, s vyjímkou Krosnova, jsou díky obchodu dobré. Panuje ale jistá nevraživost vůči městským státům Marnorských Ostrovů, které často nevybíravě konkurují Varenorským universitám a nestydí se levně kopírovat produkty Varenorských řemeslníků a vědců. Vždy, když chtěl ale Varenor proti praktikám ostrovanů zakročit, setkal se s odmítavým postojem okolních zemí, kromě kmenů, které Varenor často podporuje technologickými dary. Ostatní země ale u řemeslných výrobků a alchymistických produktů zajímá hlavně cena a konkurenční boj mezi Ostrovy a Varenorem jim je proto velmi vhod.

Hlavním městem Varenoru a sídlem rady je Lamtasar.

Ingranion

Ingranion je nejjižnější ze všech zemí na pobřeží předků. Jeho obyvatelé jsou z více než 90% elfové a Ingranionu vládne vždy trojice patriarchů ze tří elfích národů - Elfů Temných, Lesních a Vysokých. Dále žijí v Ingranionu skřítci a podstatnou menšinu tvoří i lidé. Co se hospodářství týče, každý elfí národ je zaměřen zcela jinak. Temní elfové, kteří žijí převážně kolem pohoří Triglanis v pohoří těží a jsou mezi nimi skvělí řemeslíci a kováři. Vysocí elfové jsou především alchymisté, vědci, mágové,obchodníci nebo umělci a řemeslo provozují jenom vyjímečně. Lesní elfové se potom starají o zemědělství a převážně se zabývají chovem dobytka.Také jsou ale proslulí skvělými výrobky ze dřeva, které umí nechat narůst jak zrovna potřebují.

Vlajka

Vlajka Ingranionu je zelená, neboť všichni Elfové mají blízko k přírodě a věcem, které rostou. Na zeleném poli jsou tři bílé lilie, symbolizující tři spojené národy elfů.

Vztahy s okolními národy jsou různorodé. Varenor i Krosonov udržují vztahy s elfy na velmi dobré výši a často plní dokonce roli prostředníka při jednání mezi nimi. S kmeny jsou vztahy naopak velmi napjaté. Elfové kmeny pohrdají pro jejich primitivní styl života, snad jen lesní elfové považují kmeny za alespoň trochu sobě rovné. Kmeny naopak cítí vůči elfům nevraživost kvůli jejich povýšenosti a posmívají se jim za jejich pohodlný způsob života. S Herningem jsou potom vztahy chladné protože obě země leží velmi daleko od sebe a jejich obyvatelé si jednoduše nemají co říct. Navíc mezi lesními elfy a hobity panuje veliká rozepře o správném způsobu chovu dobytka, stejně jako trpaslíci a temní elfové se nikdy nemohou shodnout na správném přístupu ke kovářskému řemeslu.

Svobodné Kmeny

Svobodné kmeny si za svůj domov vyvolily východní pláně, které se podél sněžných hor táhnou až ke Krosnovu a Herningu. Kmeny nemají žádné centrální vedení, pouze jednou za 6 let se sjedou náčelníci do jediného města na území kmenů - Sharulashe - a projednají zde vše, co se jejich území a jich všech týká.

Kmeny jsou kočovné a živí je hlavně pastevectví. Některé skřetí klany se ale zabývají i řemesly a sídlí ve sněžných horách podobně jako trpaslíci. Klany trolů naopak upřednostňují vlhké území kolem Sladkého moře. Obři a orci žijí v průsmycích hor a na severní části plání.

Různé klany spolu často vedou drobné boje a panuje mezi nimi celková nejednota. Pokud je k tomu nouze přinutí, dokáží se ale načas semknout a společně čelit případné hrozbě. Pro všechny kmeny však platí zákon, že v Sharulashi se všechny spory odkládají na později, i přesto je to ale město velmi neklidné. Cizincům se ale problémy obvykle vyhýbají.

Početně nejsilnější je momentálně kmen vedený Sarkanem Gorrachem - mimořádně vzrostlým skřetem, který je ale zároveň i vychytralý a často dokáže spory svého kmene s jinými vyřešit bez boje a už několikrát přesvědčil vůdce menších kmenů, aby připojili jejich lid k jeho. Díky tomu jsou v Gorrachově kmeni zastoupené všechny rasy z území kmenů.

Početní sílu Gorrachova kmene vyvažují vyspělejší orčí klany, které žijí na úbočí sněžných hor. Během posledních pár let se osada klanu Wurthangu rozrostla do velikosti menšího městečka a pod vedením klanového vůdce Warrega získává Wurthang stále větší vliv v severní oblasti. Hlavně díky rozvoji řemesla, který plyne z opuštění kočovného způsobu života. Kovářské výrobky a zbraně vyrobené Wurthangy jsou kvalitou srovnatelné s lidskými kovárnami Krosnova a lze je nalézt u spousty kmenů po celých pláních. Není nutné dodávat, že severní kmeny udržují s Wurthangy přátelské vztahy, protože se nikdo z nich nechce připravit o zdroj kvalitních nástrojů a zbraní.

Mezi východními kmeny se nejvíce mluví o kmeni Targhan, který vede Khan Barbo - člověk. Kmen Targhan tvoří převážně lidé ošlehaní tvrdým životem na pláních. Povídá se ale, že šamani kmene Targhan objevili pradávné umění bestie a dokáží se měnit ve vlky či medvědy. Tyto zvěsti jsou ale prozatím opravdu jen povídačkami. Pravdou ale je, že kmen Ferrir, který se rozhodl zabrat si pastviny Khana Barba pro sebe a odtáhl na jejich území zmizel v pláních beze stop.

Trolové obývající jižní planiny a území okolo sladkého moře se do záležitostí ostatních kmenů a klanů příliš nemíchají. Na poslední kmenové radě v Sharulashi ale kmeny svým výstupem zaujal mladý klanový vůdce Fer'ach, který mluvil o vizi větší spolupráce mezi různými klany bez ohledu na rasu jejich členů a o nutnosti semknout se před bouří, která přijde v nadcházejících letech. Mnozí mu pozorně naslouchali a jeho myšlenky si s sebou odvezli zpět ke svým klanům a kmenům. Je tedy jisté, že o Fer'achovi na území klanů ještě bude slyšet...

Kmeny nemají žádnou společnou vlajku ani symbol. Každý kmen má oproti tomu symbol nebo vlajku zcela vlastní.

Maronské ostrovy

Městské státy Maronských ostrovů stojí mimo moc hlavních 5 zemí pobřeží. Jsou z valné většiny obydleny těmi z pevniny, kterým se příčily zaběhnuté ppořádky na pobřeží předků a nebo se naopak oni příčili vládě té které země. Původními obyvateli ostrovů jsou potom vychytralí gnómové, jejichž talent pro obchod přinesl městům na ostrovech veliké bohatství. Na ostrovy také přišlo mnoho lidí jednoduše hledat štěstí.

Městské státy, ze kterých jsou nejsilnější Maron, Weyurin a Farhil, vděčí za své bohatství kromě vychytralosti gnómů i rozličným talentům svých obyvatel a uvolněnějším pravidlům, které na ostrovech panují. Tato pravidla často umožní vědcům, na které na pevnině pohlíželi jako na podivíny nebo dokonce zločince, aby zde učinili svůj životní objev. Stejně tak ale mnoho lidí na ostrovech neuspělo a odpluli domů zchudlí, nebo dokonce za své troufalé plány zaplatili životem.

Otroctví je ve všech městských státech povolené a hojně využívané. Díky otrocké práci pak městské státy snadno konkurují pevnině v produkci. Také si ostrované nedělají těžkou hlavu s kopírováním vynálezů z pevniny bez toho, aby původnímu autorovi zaplatili jediný měďák.

Zahrain

Zahrain je zván lid, který obývá země za Travnatou branou, kterou střeží jejich mocná pevnost - Citadela. Lid je to různorodý - tvoří ho skřeti, orci, trolové i lidé, ale ví se o nich jen málo a s národy pobřeží dříve hodně válčili. Teď však panuje klid a ani národy pobřeží, ani Zahrain se už dlouho nesnažili projít zemí nikoho před Travnatou branou.

Zahrain znamená elfsky “Jiní”, protože i přesto, že se jedná o stejné rasy, národy pobřeží s nimi nikdy nenašly společnou řeč. Lidé však tento název rychle zkomolili na “Záhořané”. Povídá se, že národ Zahrainu uctívá své temné bohy a i proto jsou od obyvatel pěti zemí tak odlišní. S živým Zahrainem se ale z dnes žijících lidí setkala jen hrstka a tak jsou všechny informace dosti nespolehlivé a spíše o nich kolují různé drby, nebo historky, kterými se straší děti.

Legendy

Příchod podzimu do Igranionského národa

Vlna nespokojenosti, šarvátek a neklidu se přelila přes lid Igranionu. Soudružnost se stala jen slovem unášeným ve větru jak babí léto. Občanská válka dychtivě pila krev a pálila to, co ještě zbylo z přátelství a rodinných vztahů.

Igranionský strom stihl podzim. Nespokojené lístky mocného národa začaly opouštět to, co zvali domovem a vítr Fortuny je nesl do vzdálené země Zahrainské.

Rodinná pouta zpřetrhána. Přátelství odsekáno meči jak zhoubný plevel. Srdce zamilovaných probodána šípy zloby. Slzy lítosti, bolesti a křivdy zkrápěly zem. Nevyslyšeny.

Bard Pierr Ethell napsal toto:

Mé srdce roztrženo ve dví,
Část zde a část… kdo ví.
Putuji s větrem, táhnu s ptáky,
Oči slzami zamžené hledí do dálky.

Lásku pozná, kdo ji ztratí,
Doufá, čeká, že se vrátí.

Já a moje domovina.
Čí to jenom byla vina?

Ach bratři, sestry, moje.
Vzdal jsem se rodného kraje,
Ale ne víry, že přijde čas
A já zřím vás všechny zas.

ilustrační obrázek
Použité fotografie © Adam Hencze
Design & obsah © Academia Draconica