Tato recenze, či spíš vyprávění o larpu Systém je sušší, než bych chtěl. Ale pokud se mám vyvarovat spoilerů, nedá se nic dělat.:-)

….Občan se svou prací zasazuje o rozvoj vesnice… Flash ! … „Otevřete si excel s vaší prací z minula“ ……Občan podporuje kulturu a tradice … „Pak stáhněte obrázek s motivem vozidla..“ …Občan žije zdravě a odpovědně plánuje potomky … „Umístěte obrázek za tabulku“ …Občan vede šťastný rodinný život…. „Nyní vyplňte data a pomocí vzorců dopočítejte neznámé …Občan jde příkladem pomocným pracovníkům… „Pokud bude mít někdo nějaký dotaz, tak ať se přihlásí. Můžete se dát do práce.“

…Jak to, vždyť sem se přiznal, já sem to byl, řekl jsem jim to, dobře, ne hned ale řekl. Proč je před soudem..to přeci nejde…je to NESPRAVEDLIVÉ….

Proč ty lidi do toho Systému chtějí, copak to zvenku nevidí? Chápu, podle Maslowa je potřeba jídla a potřeba tepla vysoko, ale stejně… Ty jo, jak to, že sem na to nepřišel dřív, co mi tam nehrálo…je to asi jediná totalita do které lidi přicházejí…ať hledám v historii…ze všech se utíkalo... Flash !
„Pane učiteli, už se hlásím dvě minuty…kam máme ukládat hotové práce?“
Tak takhle vypadalo pondělí po hře…

Projekt Systém, o kterém píši, je larp, který proběhl o prvním dubnovém víkendu poblíž vesnice Zubří v kempu jak vystřiženém z učebnice o socrealistické architektuře. Nelze popsat, jaký byl průběh hry, ze zjevných důvodů spoilování a také proto, že ten zážitek je prostě a jednoduše nepřenosný. V každém případě jsme s Maruškou prožili něco, s čím jsme se dosud na larpu asi i v životě nesetkali.

Žádná hra mě tak nevtáhla do děje a žádná mě nedonutila potom tolik přemýšlet. Dopředu podotýkám, že tu vůbec nejde o srovnání s fantasy larpy či bitvami, tohle je prostě úplně jiný formát. Už to, že postavy jsou reální lidé žijící v uvěřitelném světě, je velké plus. Nicméně, Systém přidává bohatě navrch a říct, že tu atmosféru působí jen ona blízkost realitě, by byla velká lež.

Vše ve hře do sebe dokonale zapadá, scénář, kulisy, pozadí hry. Chápete, že jsem za celou dobu hry nezaslechl JEDINÝ off-topic? Už to ukazuje, jak vám to celé umožnilo přijmout Systém za svůj dočasný svět. CoM umí, má za sebou dlouhou praxi, a je to sakra vidět. Vím, že další vyprávění vypadá dost nekriticky, ale přemýšlel jsem tři dny a opravdu mě nic negativního nenapadá.

Atmosféra hry je hustá, že by se dala krájet, je vytvořena v dusivé dystopii, světě šťastného Systému (žít šťastný rodinný život ukládá dokonce jedno z pěti základních pravidel). Na pozadí hojnosti a štěstí se rozvíjí příběhy postav předurčené postavením rodičů, příběhy o nerovných šancích v “rovném“ světě (den Rovnosti se na hře také oslavuje), o zakázané hudbě a povolených a zakázaných básní. Těžko popsat a neprozradit nic z děje.

Celá hra je profesionálně metodicky vedená a je přítomen psychoterapeut pro případ, že by někdo nával emocí nevydýchal. Skvělý je i seriál dílen, které vás připraví na hru a uvedou do děje. Pokud se snad při prvním opakování základních pravidel systému ušklíbáte a stydíte se, jak pletete slova, na konci již většinu opakujete s ostatními zvučným hlasem. Potom máte čas na otázky, co je ve hře důležité, co vás zajímá, a tak mají všichni hráči ucelenou společnou představu o herním světě a ne jen tištěný text, který každý uchopí individuálně.

Následně se rozdělíte do skupin (zde snad mohu prozradit, že mezi ně patří občané (pracující v Systému a pečující o něj), studenti (snaží se dostudovat a ve hře se rozhoduje o osudu těch, co, zjednodušeně řečeno, dělají přijímačky) a pomocní pracovníci (na jejich práci Systém stojí, ale občanství si musí teprve zasloužit).
Pak se ve skupinách rozdělí role, opět přijde čas na dotazy a studium postavy. Na jednoduchých hrách či v ukázkách si hráči vštípí sociální vazby s ostatními, dostanou čas pohovořit s těmi důležitějšími z jejich okolí a pak už se jde zpívat hymna. Ta je složena výjimečně podmanivě, i když se to někomu po prvním poslechu nemusí zdát. Až později zjistíte, jak moc se zažere do mysli. Ještě je čas se vydýchat a pak už vás Jana (Lorelei) uvede do hry komentovaným odpočtem. Při něm ztrácíte své bývalé já a máte přijmout postavu a Systém.

O hře samotné opravdu nic psát nechci, ani nemyslím, že bych na to měl právo.

Pokud jde o další příjemnosti, opravdu poprvé v životě jsem na akci dovezl jen sebe, (Marušku 🙂 ) a batoh. Vše ostatní už na mě čekalo, včetně studentského bloku a tužky.

Kostýmy, CP, interface – vše obrovsky propracované, vlajky a letáky Systému visí všude. Všechny herní předměty jsou reálné, neexistuje „neherně“. Každá postava má vlastní scénář, některá víc „dobrodružný“, jiné víc „psychologický“, ale žádná nekulhá, ke každé patří nějaké zápletky v rodině i ve skupině a všechny participují na hlavních liniích. Prostě 40 osudů, 40 filmů.

Celý Systém vybudil hráče k takovým hereckým výkonům, že tuhla krev v žilách. Sedíte – li na židli, s rukama za zády, zbaveni obrany a gestikulace, zkoumáni tázavým pohledem komisaře čekajícího na odpověď…brr. Pak už opravdu vnímáte svět hry, někde vzadu sice víte, že je to hra, ale jste postavou. A na závěr překvapení: polovina hráčů měla před hrou s larpy buď minimální, nebo žádnou zkušenost. Ne, NEKECÁM. Kdybych se to nedozvěděl, nevěřil bych tomu a nikdy by mě to nenapadlo. Nerad hodnotím hraní, ale všem jsem jejich postavy věřil. Všem.

K tomu všemu se hra zakousne i do vašeho myšlení a reflexe z ní je obrovská. Ukáže se vám obludnost rádoby rovnostářské společnosti skrývající pod naleštěnou fasádou štěstí strach a obavy o nejbližší. Ukáže, jak nebezpečné je směřování za pouhým konzumováním požitků bez přemýšlení. Kdy se pátrání po blisspointu zvrhne v pouhé zvedání hlavy k big brotherovi a poslušnému štěstí? Po hře budete mít v hlavě slušný kolotoč, a i když dostanete čas se vymluvit a rozebrat vše s ostatními, otázek zůstanou tisíce. Domů se rozjedete plni dojmů a zážitků na celý život.

Kamenem úrazu, zejména pro studenty, je pochopitelně cena. Ta, ač vysoká, je ve hře zřetelně vidět a opravdu nemáte pocit, že na vás chce někdo vydělat. (Naopak na osmihodinové bitvě za 150, kde bylo 80 lidí a mastné parkování, jsem ten pocit měl, i když samotná řež byla výborná.) Jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit díky neobvyklé filantropii, u nás málokdy vídané.

Pokud na podzim proběhnou další reprízy, všem, kdo mají jakoukoliv možnost na hru našetřit, doporučuji účast a všem, kdo mají možnost najít jakéhokoliv sponzora, dát vědět :-).Hra bude jistě vhodná zvláště pro Vás, co přemýšlíte o dnešním vývoji světa. Pokud k tomu máte rádi dystopické romány, nemá smysl váhat. 10/10

(pozn. Pod čarou.: zajímalo by mě, jak by hra zapůsobila na naše emoční tvrďáky, vtipálky co vše otočí v žert. Zda by je atmosféra vzala taky, či ne.)
Jo btw. tohle fakt není reklama…

Komentáře