Starší historie

Ilustrační snímek

2010

Nikdo tomu nechtěl věřit, ale stalo se to skutečností. Světová ekonomická krize se ještě více prohloubila. Její prvotní snaha o záchranu – finanční pomoc států postiženým podnikům – se stala jejím palivem. Zadlužení pak zůstali všichni. Každý dlužil každému. A našli se i státy, které tomu již nehodlali dále přihlížet.

2011

Období se začalo říkat Třetí světová krize. Následoval neodvratný krach burz a hněv obyvatel již přerostl únosnou mez. Neutuchající stávky a demonstrace jen více přilévali olej na oheň úpadku. Mnoha vůdcům se zdála myšlenka odvedení pozornosti jako velmi dobrý nápad. Velké napětí sžíralo národy a lidé byli stále podrážděnější.

Začaly vznikat ozbrojené konflikty. Nejprve malé a na vzdálenějších místech. Později již regulérní války světového měřítka. Zatím bez použití jaderných zbraní. Nastala konečná fáze civilizace.

2011 31. 7.

Byla poprvé použita nová biologicko-chemická látka na ničení živé síly s unikátní vlastností - jejím cílem bylo, aby se nepřátelští vojáci pozabíjeli navzájem. Zbraň slavila úspěch. Dostala se i k nejchráněnějším objektům a jednotkám a napáchala enormní ztráty. Po prvním použití následovali další a další...Zprvu existovala protilátka, avšak v důsledku mutace přestala působit. Zbraň se zdokonalila a zanechávala jen obrazy zkázy. Rozšíření nákazy i mezi vojska útočící strany a obyvatelstvo započalo apokalypsu biblických rozměrů. Boje přesto stále pokračovaly.

2011 28. 10.

Z nákazy se stal hlavní globální problém. Přišli na řadu atomové útoky proti epicentrům nákazy. Následoval konec spojení s ostatními kontinenty a pak i s ostatními státy.

Nakažení se vlivem způsobené radiace změnili. Čas lidí skončil.

Před šesti lety

Ilustrační snímek

Začátek konce

Nedávná minulost byla skoro tak pochmurná, jako konec naší civilizace. Lidé se opět překonali v tom, co jim šlo vždycky nejlépe. Jenže tentokrát nezbylo nic, co by mohlo konec odvrátit...

Před více než čtyřmi lety byla hlášena ohniska infekce zvláštního viru, působící na nervový systém člověka a způsobující krvelačnou zuřivost a odumírání vědomí. Kontakt tělních tekutin s nakaženým se stal fatální zkázou pro většinu populace planety. Politika, válečné stavy i jaderné útoky byly poslední agónií umírajícího lidstva.

Čas lidí skončil.

Jen ti nejodvážnější přežili v ruinách staré civilizace a někteří zvolili dobrovolně vězení malých podzemních úkrytů, či sdružování do polovojenských spolků.

Obyvatelům jednoho z prominentních krytů se ale podařilo zachytit zprávu o stahování přeživších na středomořský ostrov Korsika. Závěrečná kolona má směřovat ze Skandinávie, přes pobaltské státy, až na jih Francie. Projedou i naší zemí, bude třeba být připraven. Krizová vysílání posílají lidi do Ralska, nedůležité vojenské oblasti ve Středních Čechách, daleko od obydlených čtvrtí. Zbytky armády a policie přivezou i obyvatele krytů. Je jisté, že vysílání zachytili i lidé s nečistými úmysly, avšak není na výběr.

Radiové vysílání svolávalo žijící lidi do BVP Ralsko, neboť tudy měla během dvou dnů projet záchranná obrněná kolona ze Skandinávie směrem na Korsiku, poslední baštu lidí.

Do zóny se dostalo několik desítek lidí, schovávajících se do té doby v improvizovaných krytech po celé republice. Do tohoto místa byla také vyslána jednotka OSNS (Ozbrojených sil Nového světa), aby dohlížela na pořádek, zajišťovala ochranu, provedla nezbytné zdravotní testy, ale hlavně otevřela kryt pro zvláštní situace, tzv. vault. Odtud byli vyzvednuti prominentní VIP lidé, žijící doposud v bezpečí a dostatku. Inženýři, vědci, lékaři, ale i třeba rocková hvězda se tak museli utkat s náhlým nedostatkem a opovržením přeživších z venku. Velitel kolony si vyžádal přísnou selekci lidí hodných záchrany, avšak těsně před dosažením cíle byla celá kolona napadena...

Týden poté...

Se zničením kolony, jakoby byla zničena i naděje na přežití a dlouhý život kdesi na jihu. Lidé přestali být ostražití a jen malátně vykonávali denní rutinu. Vyhladovělí čekali v úkrytech na soumrak, který s sebou přinese nejhorší část dne. Mnozí v noci zmizeli a již se nevrátili... Tedy v tom lepším případě. V horším byli zpět v podobě, která i otrlým domobráncům ježila chlupy hrůzou. Noční střelba již ani nikoho nebudí, časem se vystřílelo vše i poslední náboje „pro sebe“.

Naděje na odjezd vlastními silami zmařil zničený most i nedostatek paliva na tak dlouhou cestu, o potravinách nemluvě. Zničenou kolonu nikdo navzdory očekávání nehledá, radio mlčí.

Před čtyřmi lety

Ilustrační snímek

Poslední kolona padla. Většina těch co přežili, začala hledat nové možnosti, jak se dostat do ráje na Korsice. Někdo mohl zachytit zprávu o bývalé raketové základně blízko Bratronic dostatečně bohaté na pohonné hmoty, že by jejich množství stačilo na cestu do Francie. Navíc byla obehnaná zdí, což poskytovalo více než dobrou ochranu před věcmi z venku.

Vir však nebyl jediný nepřítel. Každý se chtěl zachránit, ale ne každý byl ochoten spolupracovat. Bojovalo se i mezi lidmi samotnými. Nové obyvatelstvo se proto rozpadlo na několik částí. Vojáci OSNS, kteří už nebyli tak oblíbení, jako když nabízeli místa do kolony. Bývalí vědci a prominenti snažíce se vyvinout vakcínu. Vyvrhelové beroucí si vše, co se jim zachtělo a Přeživší, kteří drželi při sobě a pomalu tankovali palivo na dlouhou cestu.

Nicméně co se dříve zdálo domovem, se stalo vězením. Po spuštění bezpečnostního protokolu se zavřela jediná vstupní vrata areálu a spustil se odpočet odpálení atomové bomby. Odejít se dalo jedině po svých. Dva metry pancíře se staly hranicí mezi smrtí a nadějí. Několika šťastlivcům se však podařilo dostat na Korsiku, poslední výspu lidské civilizace.

Před dvěma lety

Ilustrační snímek

Sutiace na Korsice však nebyla růžová. Napětí mezi odlišnými komunitami stoupalo a nedostatek zdrojů na poklidné atmosféře nepřidával. Vzniklo tak několik riskatních plánů na návrat na pevninu. Cílovými lokacemi se staly zachovalejší průmyslové celky, zdroje energie a samozřejmě ropa, nutná na provoz veškeré techniky. V první fázi nastoupila armáda a vyčistila oblast a zbudovala provizorní přístřeší. Poté dorazili první průkopníci a začali oblast zušlechťovat ve všech směrech. Infrastruktura, energetika, zemědělství a samozřejmě i looting všeho využitelného. Vysokou prioritu mělo i samotné opevňování, aby mohla být udržována co nejmenší vojenská posádka. Vojáci trvale nasazení na pevnině se nazývají Koloniální amáda neboli COLARM. Ne vždy se podařilo kolonii udržet před útoky nakažených a tak se nejedna osada rozhodla raději bránit a žít si na vlastní pěst. Vznikla rebelie. To nemohlo být centrální vládou tolerováno, na vybudování poskytla příliš velké prostředky. A tak se stalo to, co mnohokrát předtím... přišel čas zbraní. Jakoby nikdo neviděl největší nebezpečí v jakém právě je...

Pro znovuosídlení byla vybrána lokace Pádské nížiny v severní Itálii – Padánie. Stalo se tak pro svou úrodnost, koncentraci průmyslu a hlavně zachovalosti oblasti. Pro znovuosídlení nebylo možno nasadit příliš mnoho prostředků, proto hustě osídlená oblast byla „čištěna“ téměř devět měsíců. I po této době se zde naráží na tzv. „spáče“, což jsou nakažení objevení v sutinách, či zalezlí hluboko v kanalizacích a dolech...

Zprovoznění kolonie VII.

Po „úklidu“ oblasti byli nasazeni PRŮKOPNÍCI, skládající se z velké části z nedobrovolně nasazených, odpykávající si takto svůj trest či dobrovolníků, motivovaných slibem vlastní půdy v novém světě a pro začátek vyššími příděly.

Na jejich práci a obranu měla dohlížet COLARM - Koloniální armáda, neboť většině Průkopníků nebylo dovoleno nošení palných zbraní. Byli to vojáci a žoldáci, kteří se na Korsice z různých důvodů velení nehodili.

Mezi první projekty patřilo vytvoření elektrického plotu a napájecího generátoru. Průkopníkům se podařilo v rekordním čase a s primitivním vybavením vybudovat téměř 24km2 bezpečné zóny pro prvotní osídlení.

Opravily se generátory, vědci se snažili zprovoznit hydroponii. Povstalci v tom cítili velkou příležitost – nezávislost na Korsice v jídle. Jednou za čas přiletěl vojenský vrtulník se zásobami. Zanedlouho dorazilo prvních patnáct osadníků a začali pracovat v kolonii. Průkopníci opoustili těžce vybudovaný dům a přesunuli se do chladného bunkru, jejich zbraně zůstaly pod zámkem. Jenže ne na dlouho.

Po úspěšném vybudování elektrického plotu, napájeného díky vyřešení problémů se studenou fůzí a vytvořeného díky Průkopníkům s podporou VTP a COLARM měla celá oblast bezpečnostní rating 92%. Z 60 Průkopníků, vyčleněných na stavbu, se spuštění hlavního konvertoru dočkalo jen padesát. Zásadní problémy přineslo zásobování z Korsiky. Během finišování stavby, kdy problémy vrcholily, byl příděl 1 jídla II. kategorie/den, což vedlo k vyostření situace uvnitř kolonie.

Hroucení systému

Když do tohoto problému dorazilo dalších 15 hladových krků v podobě společensky výše postavených osadníků, mnoho z Průkopníků se raději rozhodlo zkusit štěstí na vlastní pěst a opustit nadvládu Korsiky a jejich posluhovačů. Ozbrojili se navzdory zákazu, přestali poslouchat a zřekli se ochrany COLARMu. Ten se zbytkem věrných Průkopníků na to reagoval stáhnutím do vnitřního perimetru báze k nejdůležitějším technologiím. Aktuální kontakt probíhá s velkou nedůvěrou a vztahy uvnitř kolonie se ocitly na bodu mrazu. COLARM se snažil udržet zákon a pořádek a vymáhat zákaz zbraní uvnitř jím kontrolované oblasti.

Situace však neměla dopadnout dobře. Po několika sporech a nedorozuměních začali umírat lidé na obou stranách a atmosféra houstla. A pak přišla ta nejhorší rána. Ukázalo se, že studená fůze ještě nebyla připravena na reálné použití. Konvertor se náhle zastavil a přestal zásobovat elektrický plot energií. Nakažení tísnící se u něj na nic nečekali a horda vyrazila na krmení. Jediná záchrana spočívala v centrálním bunkru, který však nebyl připraven k dlouhodobému pobytu. Kolonie se rozdělila.

Kapacita bunkru byla omezená, přežít mohlo jen pár. Jedna strana měla bunkr, druhá ho byla schopná zprovoznit. Začalo životní vyjednávání. Bohužel času bylo příliš málo a nakažení byli příliš blízko...

Nakonec mělo přeci jen několik lidí štěstí, zoufalé volání o narušení bezpečnosti kdosi vyslyšel a přijel na pomoc. Zachránila se však jen hrstka a to za cenu zabití svých zachránců. Ale odkud tito zachránci byli..?

Letos

Ilustrační snímek

Zatímco vzdálené skupiny bojují o holý život na pobřeží Korsiky, je severní Evropa poněkud dál. O mnoho dál. Zformovaná megafrakce Z-Corp si nedala za cíl nic menšího než zformování několika velkých dobře zásobených bází po celé severní a střední evropě. Plán nazvali Program Obnovy. Taková základna se potom skládala z pěti menších soběstačných bází. Každá pětice je potom schráněna mobilními vojenskými týmy s názvem Armata.

Tato vznešená myšlenka se ovšem udržela tak dlouho, jako vydrželo zásobování Z-Corpu. Zesilující nájezdy umrlců nebylo schopno vydržet mnoho základen a ty ostatní buď pustly, byly opuštěny nebo dokonce plundrovaly jedna druhou o poslední kořist. Nejednou se ze zoufalství snažily napadnout i základny vojáků, původně určených na jejich ochranu.

V základnách odehrávající se příběh Páté Kolony ovšem nepanuje takové zoufalství jako v bázích více na severu. Sice nebyly zásobovány několik měsíců, ale šéf výzkumu pokročil ve výzkumu natolik, že na 24.10.2018 chystá prezentaci výsledku bádání a jak sám říká, konečně přišel na řešení. Na tento okamžik přeživší frakce netrpělivě čekají. Jaký bude výsledek? Co bude dál? Co byl zač ten vykolejený vlak plný umrlců a co se stalo? Máme tu zůstat nebo odejít? Kam? Je jasné, že výsledek výzkumu bude zcela rozhodující.