Tak jsem sepsala svoje pocity z mojí první bitvy. Doufám že vám nevadí že to není spisovně a asi i s chybama, ale je to prostě můj názor…V prvé řadě musím říct, že jsem zatím jezdila jen na LARPy a pořádnou bitvu jsem viděla jen na fotkách. A protože Bitva pěti armád patří k těm fakt vyvoněným, rozhodli jsme se zkusit ji. A to sice jako žoldáci. Uznávám, že nebyl zrovna taktický nápad být v rudo-černém se zamatlaným xichtem taktéž na černo a vodit s sebou vrrka, když máte být za neutrální stranu, která se přidá k tomu kdo víc zaplatí… Nicméně stalo se.

A tak se naše skupina skurut-haiů v počtu dvanácti lidí vydala s velkým očekáváním na tu vysněnou bitvu.

V prvé řadě nás dostaly kostýmy naprosto všech, neb jsme si připadali jako úplní lůzři vedle trpaslíků s vyvoněnejma zbrojema a vedle chlápků s plátama… První herní den jsme tedy žasly nad kostýmy a nad pmčtem lidí, kteří se shromáždili v řadě proti sobě…

Pak jsme se vydali pomoci s prvním úkolem, který zněl asi takhle : “Stoupněte si na most a braňte ho, nikoho přes něj nepouštějte a chtějte vybírat třeba mýtný… Musej se tam sejít ty dvě armády…” Plni elánu jsme vyrazili na most, s nadějí jak krásně si zarolplejujem a zatarasíme most… Z našeho snu o rolleplayingu nás probrala hned první oběť – jakási slečna, která na naše zvolání “Hej, tohle je náš most, jestli chceš projít, tak zaplať mýtný, nebo si přiqrav svojí zbraň…” odpověděla “Ste se posrali ne?” a nějakým záhadným způsobem přebrodila řeku. Pak jsme se teda snažili udržet jednu armádu než přijde ta druhá… Ve dvanácti lidech jsme si ji opravdu nedali, drželi jsme asi půl minuty a pak jsme se hromadně šli do pevnosti reinkarnovat… Když jsme přišli, čerstvě oživlý, opět dolů ke křižovatce, narazili jsme na trpaslíky – CP, a vědomi si řádu b5a a řádu žoldáků, slušně jsme pozdravili kolegy. Ti nás za to nevím proč zabili, takže jsme do žoldácké pevnosti šli znova…

Ale pak se hra začala rozjíždět slušným tempem, neb si nás najali zlouni a s nima jsme si věru že zabojovali dosti. Celý den jsme byli více méně v jednom kole, napadali jsme oddíly bíláků a ve většině případů jsme, samozřejmě díky nám :-), vyhráli. Náladu nám absolutně nezkazil ani dopolední déšť, naopak, spíš mi přišlo, že k tý bitvě, kdy se proti sobě rozeběhnou dvě slušně velký armády, se sluníčko nehodí.

Když jsem se potom večer mohla procpat do hospody a zahrát na kytaru, ke!spokojenosti mi nechybělo vůbec nic.

Následující den byl taky naprosto výbornej, opět si nás najala černá strana a my kromě toho mohli plnit ještě další úkoly, jako třeba kvest s mučírnou (kde nás následně taky rozdupala armáda čehosi, ale patří nám to :-)). Společně s vrrky jsme kosili bíláky, takže když se rozhodovalo kam půjdeme při poslední bitvě, byli jsme rádi, že budeme bojovat právě s vrrkama. Tahle bitva se mi líbila ze všeho nejvíc, měla jsem pocit užitečnosti, když jsme obrátili jejich levý křídlo a pak vpadli do zad celé linii. Myslím že i díky tomu jsme tuhle rozhodující bitvu vyhráli.

Na b5a budu dlouho vzpomínat, a to nejen díky tomu, že byla moje první. Kvůli téhle skutečnosti si myslím, že nemám právo ani kritizovat, nicméně, trochu mě mrzel ten rolleplaying, který prostě nebyl (ale to je zvyk z LARPů) a pár neukázněných hráčů, kteří se řezali hlava nehlava (nebýt toho že mě dav odnesl jinam, poslala bych je na pranýř i kdybych je tam měla sama odtáhnout). Mě se tohle naštěstí nestalo, ale slyšet vedle sebe někoho říkat : “Jau, málem si mi zlomil ruku, dyť máš ten meč jenom oblepenej kobercovkou!!?!?!!?!!?” není taky nic příjemnýho. Naštěstí, každý kdo mě praštil zbraní do hlavy, se mi omluvil, a každý, kdo mi málem zlomil zápěstí, protože tu ránu absolutně netlumil, to snad začal alespoň trošku tlumit…

Takže mám na bitvu vzpomínky moc pěkný, i když zážitek byl spíše ve kvantitě než v kvalitě (hráčů). Všem orgům, hráčům a těm napůl (třeba žoldákům) bych chtěla poděkovat, pqotože jsem zažila něco novýho a díky tomu, jaký to bylo, budeme asi všichni jezdit nejen na LARPy, ale teď už i na bitvy…

Komentáře