Reálie

Geografie Království

Sjednocené království Severu a Jihu není kraj vyloženě nepohostinný, ale žít zde není ani tak jednoduché. Celé Království leží na poloostrově, který je obklopen bouřlivým mořem plným skalnatých ostrovů a útesů. Hranice mezi Severem a Jihem je tvořena řekou Torgau, na jejíž březích v minulosti vyrostla první větší města, která rychle nabývala na bohatství i slávě. Tato oblast zvaná Poříčí zůstala až do současnosti centem obchodu s okolním světem, jelikož ústí Torgau je jedním z mála míst, odkud mohou lodě bez obav vyplout na okolní moře.

Směrem od Torgau na sever se nížina rychle proměňuje na vysoké hory. Čím severněji, tím jsou hory vyšší a divočejší, až jsou jejich vrcholky celé pokryté ledem a malá ledovcová jezera v údolích jsou jediným zdrojem života. Toto pohoří brání tomu, aby na severu probíhal čilejší obchod s okolním světem, jelikož odvážlivců, kteří by se skrze něj pravidelně odvažovali projít s karavanou, opravdu mnoho není. Z hor teče mnoho řek, které postupně nabývají na síle, až se nakonec slévají v jeden mohutný tok – Torgau.

ilustra�n� obr�zek

Severské hory byly v minulosti celé pokryté lesy, ale dnes už to tolik neplatí. Mnoho dřeva bylo vytěženo prostě proto, aby bylo čím zatopit, další se spotřebovalo na stavbu lodí, které nyní plují po Torgau a po mořích. V horách bylo také nalámáno mnoho kamene, jelikož jsou severské domy a paláce většinou vystavěné na důkladných základech, které přetrvají po mnoho generací. Časem byla na severu objevena i poměrně bohatá naleziště železné rudy a uhlí. Zemědělství se zde příliš nedaří, v horách rostou jen ty nejodolnější plodiny a místo pastevectví je spíše pouze lovena divoká zvěř.

Od Torgau na jih se naopak rozprostírají pláně a podnebí se postupně otepluje. Zemědělství se daří lépe než na severu a některé plodiny, které se často pěstují na velkých plantážích zavlažovaných sítěmi kanálů, lze sklízet téměř celoročně. Na jihovýchodě se země opět trochu zvedá a tvoří malou pahorkatinu, a i když tyto jižní hory nejsou ani zdaleka tak vysoké jako severské, zimy na této pahorkatině mohou přesto být kruté. To je ale vyváženo bohatstvím, které se nachází pod zemí, a pro které se pahorkatině říká Zlaté hory. Zlata zde v minulosti bylo opravdu hodně, byla za něj postavena výstavní města z bílého kamene a nakoupeno či vyrobeno mnoho krásných šperků, kterými se jižané dodnes rádi zdobí. V posledních dekádách však byla naleziště zlata vyčerpána a Jih tak nyní žije zejména z chovu rozličných zvířat a obhospodařování plantáží, případně z těžby exotických dřev v divokém pralese na nejjižnějším cípu poloostrova.

Historie Severu

Na severu se v oddělených horských údolích vytvořilo mnoho menších území, které každé mělo vlastního vládce, ať už si říkal kníže nebo vévoda. Tito vévodové a knížata spolu po dlouhé roky občas válčili a občas uzavírali křehká spojenectví, jen aby je brzy opět zničili. Někteří ale byli více ambiciózní než ostatní, a nad nimi všemi vynikali vévodové ze Skonbirgu. Zhruba 150 let před sjednocením Království započali svou cestu za sjednocení severu – zpočátku jim stačilo praktikovat sňatkovou politiku, později se jim dařilo rozšiřovat území i vojenskou cestou.

Prvním, kdo o sobě mohl prohlásit, že vládne pevně všem severským státečkům a prohlásit se králem, byl Lothrin Skonbirg. Do budoucna se všechny země, které patřily pod jeho korunu, označovaly jako země Lothrinské koruny, či Lothrinie. Hlavním městem království se stalo Elbe, město postavené na náhorní plošině. Lothrinovi, ani jeho následníkům, se ale po dlouhá léta nedařilo přesvědčit města v severním Poříčí, aby se podřídila jeho vládě – tato kupecká města dávala přednost samostatnosti a měla i dostatek prostředků, jak si svou suverenitu prozatím ubránit.

Historie Jihu

Na jihu byly tradičně za nejmocnější považovány bohaté rody pocházející ze Zlatých hor, mezi které se počítal i rod Voldearů, který již po několik staletí vládl sjednocenému jižnímu království. Zakladatelkou slávy celé dynastie byla před mnoha a mnoha lety Mikaela Voldear, jejíž dva synové a dcera společně dokončili matčino dílo a ovládly celý jih, včetně měst v jižním Poříčí. Podle jejich tří korun je království známo jako Království Tří korun, neboli Tridominie.

Sjednocení Království

Poté, co Skonbirgové úspěšně sjednotili Lothrinii, začali pomýšlet na rozšíření své moci směrem na jih. Začali tím, co již měli osvědčené – snažili se výhodným sňatkem získat co nejvíce. Erik Skonbirg, dědic Lothrinské koruny, si vzal za manželku Helenu Voldearskou, jejíž starší sestra Thurie se měla po smrti krále stát novou vládkyní Tridominie.

Thurie Voldearská ale neměla žádného mužského potomka. Podle zvyklostí jihu nebylo překážkou, aby po ní nastoupila na trůn její dcera, ale Skonbirgové ucítili příležitost a začali prosazovat jako dědice Tridominie Viléma Skonbirga, syna Erika Skonbirga a Heleny Voldearské. Vilémův nárok nepodpořilo mnoho jižanských šlechticů, přeci jen tradice vlády žen byla od doby Mikealy Voldearské pořád silná. Požadavky Skonbirgů ale nakonec podpořila kupecká města v Poříčí – a to jak ta na severním, tak i ta na jižním břehu. Skonbirgové kupeckým městům slíbili velkou autonomii, což bylo něco, čemu kupci nedokázali odolat, a s jejich finanční i vojenskou podporou nakonec Skonbirgové ovládli i Jih.

Sjednocenému království Severu a Jihu vládli Skonbirgové i nadále z hlavního města Elbe na severu. Rok sjednocení byl považován za natolik významný, že byl vynulován letopočet a stanoven nový rok jedna. Při dobývání Tridominie mnoho nejvýznamnějších jižanských šlechticů padlo, a jejich dědicové, včetně posledních potomků rodu Voldearů, neměli dostatek sil dál odporovat a přísahali Skonbirgům věrnost. Se svým postavením se dlouho nemohli smířit a potají vedli rebelantské řeči, zejména o tom, jak těžce se jich dotkla zrada měst v Poříčí, nikdy se ale nedostali od slov k činům. Koneckonců, bývalé Tridominii se ani ve Sjednoceném království zatím nedařilo úplně špatně – zvětšilo se odbytiště pro jejich zemědělské produkty, a zvláště v úrodných letech vydělali na vývozu na Sever opravdu hodně. Sice pro Jih byly stanoveny vyšší daně, z jejichž výnosu byl následně financován průmyslový rozvoj Severu, ale zatím nebyly tak vysoké, aby to bohaté jižanské šlechtice nějak zvlášť tížilo.

Mezi jižanskými šlechtici měli i nadále výsadní místo Voldearové, ale s tím, jak vysychala naleziště zlata, je na prvním místě postupně nahradili Silderanští vévodové. Ti našli cestu k moci zejména prostřednictvím opatrné spolupráce se Skonbirgy, a nakonec byli 100 let po sjednocení pověřeni spravováním celého Jihu.