Login

Knihovna

FT 2011: Epilog a tak dále.

Je to už 14 dní, co se uzavřel devátý fantasy tábor. Nu a závěr tu měl již před několika dny být, aby „dojel“ onu atmosféru a ukončil tak příběh. Zpozdil jsem se, neb se mi hlavou honilo tisíc myšlenek a chtěl jsem je napsat všechny, až jsem nevěděl jak. Omluvte mě tedy prosím, vážení, a pokud chcete vraťte se ještě na chvíli zpět. Mu a jeho závěrečný soupis osudů postav tomu již napomohl. A prosím, pokud jen trochu můžete, shrňte osudy či pocity své postavy, třeba do odstavečku, třeba do životopisu, povídky a pošlete je na táborový mail, či do komentů pod závěr. Předem moc děkuji všem, co tak učiní.

Závěr je věcný, neobsahuje osudy jednotlivých lidí. O tom je Muův soupis a budou vaše post-historie.

Nad Prvotním lesem zapadá Slunce jako už milionkrát v různých dobách. Ne první a ne poslední krev pila země v okolí Derry. Tentokrát šlo i tady o hodně. Ne, nezhroutil by se svět a neměl by jiného pána. Jen řád v Derry u Prvotního hvozdu, ze kterého vzešel veškerý život, by se změnil.

Pohled nula aneb Co se nestalo (A nemá vlastně cenu o tom mluvit)

Pokud by vyšly plány toho, jenž bude v historii zapsán navždy jen jako Potomek, půlelfové by se stali pány nad městem a v klidu přijali všechny, co by jim chtěli sloužit. Pokud by nezasáhli Ti z krve Divišovy, ať už věděli, proč tak činí, či ne, přišel by navíc na povrch ten správný Okřídlený (To, Ten) – prastarý ochránce Antiků. Šance všech, kdo by mu chtěli vzdorovat, by byla nulová.

Nicméně, kdo by chtěl, mohl by svobodně odejít, bez majetku samozřejmě. Všechny vzdorné a vadné by pozabíjeli (Eugenika v praxi) a začali by budovat město, postavené na bázi půlelfí vlády v čele s Potomkem , bohem a ochráncem, Okřídleným. Brzy by zjistili, že na rychlý rozvoj je třeba mnoho pracovních sil, a snažili by se pochytat co nejvíc elfů.

Následovala by zoufalá obrana statečného lesního národa, ovšem bez šance na úspěch. I běsové by se díky přítomnosti Toho (okřídlený) přidali na stranu půlelfů. Z elfích lesních měst by se staly protektoráty a zbytek elfů by skomíral v guerillové válce.
Záhořov by byl jednoduše smeten poté, co by si nový vůdce Brutorád Přeřez dovolil urazit Potomka na jednom jednání. Zemřel by hned nato a Záhořov by byl do základů vypálen. Kdo by neutekl, zemřel by.

Za horami by však netušili nic až do příjezdu prvních kupců. Nicméně kovy by se dál prodávaly – kdo by se za horami zabýval tím, od koho jsou…
Tak by byl nespravedlivě, podle a neodvratně změněn řád v části světa, aniž by tomu svět věnoval sebemenší pozornost.
V budoucnu by se možná světu ta nevšímavost vymstila….
A proto je asi dobře….že se to nestalo.

Pohled prvý –Týdny divné radosti

Tolik jako za poslední týden toho město nezažilo už dvě stě let. Jako bloodbowlista po ráně do obličeje se potácel život v ulicích Derry. Do toho výstřiky radosti těch, co věděli, že přežili skoro nemožné. Zmatení velké skupiny, která nemohla pochopit, co se to semlelo. A ano, je tomu tak, mnoho běžných lidí nemůže pochopit, co se stalo. A Ti, co vědí…hodně jich zemřelo či odešlo, hodně jich nechce nic vysvětlovat.
Tolik nedůvěry je mezi obyvateli Derry. Město nemá klid a bude ještě delší dobu trvat, než se mu navrátí. Obyvatele nebude nyní nic ohrožovat. Běsi jsou hluboko ve hvozdu, Záhořov přišel o velení.
Tak má tedy město dost času vrátit se do kolejí, kdy vládly Divišovy ideály a nikdo nezpochybňoval Fairweatherovy zásady. Přejme městu hodně síly a štěstí, bude ho potřebovat. Každé zlo a zoufalství bude v Derry zveličeno. „To“ sídlí stále dole a čeká, čeká na negativní emoce.
„Dost pochybností, je čas jít se radovat. My co víme, co bylo v sázce, si přece tu radost neodepřeme. Ano, jsme hrdiny. Hrdiny, co nemají komu vyprávět svůj příběh. Možná o nás nebudou psát v kronikách, ale my jsme ty kroniky už několikrát psali sami…“
Radní pro kulturu a zábavu Demetrius na soukromém setkání „Těch, co vědí“.


Pohled druhý – Zlo zůstává

„Na dlouhou dobu je klid. Je to tak. Všechno napětí ze vzduchu je pryč, hvozd se vyčistil, spousta běsů, tolik přemnožených, byla vybita či mizí pod rozpukem starého života. Cítili To. Cítili Ho. Cítili, jak se dere na povrch. Nakonec se brána otevřela a přišel jiný pán. I on měl tu moc smést lidi. Byl poražen, přišel nepřipraven a sám překvapen nad tím, kde se ocitnul….
I proto město přežilo, nebyl to ten do posledních detailů (které se sesypaly ) připravený plán. I tak město téměř padlo…. I tak se někteří nedokázali usmířit ani po takovém vítězství. Já to cítím. Pořád tam dole něco je a jednou…ne v mém životě…ale jednou…si to zase začne hledat cestu ven.“
Prastarý elf s majestátními rohy odvrátil svůj zrak od siluety města a velmi pomalým krokem se vydal zpět do hvozdu.

Pohled třetí –Do zákulisí
Jak již bylo řečeno, nástup nové společnosti se nevydařil, ale „To“ zůstává stále pod městem Derry s možností v budoucnu opět naklonit váhy na svou stranu. Všechna lidská zloba a zoufalství oslabuje společnost. Pokud jsou navíc zkorumpované i autority, které hledí jen na svůj prospěch a nemalá skupina trpí, je to nejlepší stav, kdy může přijít někdo, kdo sjednotí zoufalé a otočí proti lidskému řádu, proti demokracii.
Cesta historií ukázala, že neexistují „špatné“ a „dobré“ rasy. Všude šlo o jedince, kteří vedli společnost. Viděli jsme tyranii lidí při návštěvě doby vlády Feadwen Blatt, povýšené elfy při protektorátu. Stejně tak statečné bojovníky proti lidské krutovládě spolupracující s elfy či elfy ukrývající lidi do společného tábora. A ti ve všech dobách utlačovaní? Půlelfové..I oni by se chovali stejně, ba po letech otroctví možná hůř, pokud by měli možnost. I to jste mohli poznat z rozhovorů s jejich vůdci za protektorátu. Byli tam jak spravedliví bojovníci proti systému, tak fanatici, kteří by, pokud by mohli, systém jen otočili. (Je to paralela na princip kyvadla v dějinách, z 1984). Pokud poukážete na Antiky, ti přeci byli snad dobří, demokratičtí, umírnění…ano..taky jsou jen ukázkou ideální utopistické společnosti a radši prchli kamsi do „vyšších“ časů.
A přece, kdo by si nepředstavil život v takové společnosti. Můžeme ji vytvořit? Částečně asi ano, ale je nutné zahodit podstatnou část sobectví a egoismu. Takový svět se můžeme snažit tvořit my mladší generace,když ne globálně, tak aspoň na našich akcích a pak to předávat dál. Třeba to půjde.:-)

Poděkování

Hlavní záporný hrdina letošního tábora se v děkování vyžíval, až se dostal do divadelního kusu. I já chci na závěr, i přesto, že je to po 14 dnech, vypsat jedno souhrnné poděkování. Je skoro jasné, že na někoho zapomenu – na čin, který pomohl, na věc, kterou jste nám půjčili a pak nám dobře posloužila. Za podporu, kterou jste nás v průběhu tábora někteří boostili a rozháněli závoj spánku padající na naše mozky.
Díky Vám se tábor vydařil a všechny, tentokrát spíše drobné nesnáze, jsme překonali rychle a sehraně. Mohli jsme se věnovat hraní ve většině času, dokonce i v tom lese nám zázračně zastavená (kdo ví ,ten ví) sprška z nebes dovolila přespat.
Nejvíc se skláním před týmem schopným celý tábor uvést do provozu. Letos zejména děkuji, ač se to nezdá důležité, za shovívavost a trpělivost s příběhovými kousky, za to, že jste příběh vzali za svůj a dali do něj své nápady, kritikou dostali pryč největší bugy a nesmysly. Pokud byste jen přijali, co jsme já s Danem nablekotali, bylo by to jednodušší, ale ne tak vychytané.

Mimo to orgům posílám kromě celkového díku ještě dík jmenný, neb si to zaslouží a nechce se mi to jen tak shrnout do věty: „Jo bylo to dobrý“. Klára, tak ta může za to, že jsme v Bělčicích. Taky si nedovedu představit, kdo by vyřešil všechny technické věci tak precizně jako ona. Ocenění v podobě nemoci v prvním týdnu byl asi největší bullfuck letoška. Já jen doufám, že ten druhý týden to alespoň maličko vynahradil. Samozřejmě panu Novákovi za dřevo a veškerou pomoc, kterou nám už léta poskytuje. Je to možná málo vidět, ale je to strašně cenná věc. Đarkovi za to, že měl vždy sepsány v mobilu všechny připomínky, krásně se pak odstraňovaly nesmysly, že Hanza šlapala, ale chválit Đarkovi cech je jako nosit vodu do Malotic. Díky Manče s mamkou za to, že byly krásně sluníčkové, že dobíjely energii, Manče i za to, že chtěla pohodovou postavu, ale nakonec to bylo dost o ní. Mamce samozřejmě za geniální jídlo, pro mě i v neobvyklé časy, kafe…a tisíc moc věcí. Adamovi za linii s Rybou, kterou jsme mu jen naťukli a on ji celou připravil, odehrál, zařídil. Velká pomoc bez nutnosti cokoliv řešit. Chmelymu za to, jaký nahec po tolika letech má, kolik toho se Slídiči udělal, neboť třeba Hut byl opravdu velmi vydařená záležitost. Samozřejmě za „žárovky“ při rozseknutí několika problémů. Nordovi samosebou za to, že dbal na morálku a vzal na sebe nepříjemnou povinnost občas usměrnit dospělé lidi a vrátit je do kolejí slušnosti. I za to, že hrál mnohem víc RP rolí, než původně chtěl. Ádě, která byla usměvavá a supernaheclá, dotvořila si celou alchymii a vůbec ten cech byl pěkný. A neviděl jsem ji ani na jednom mikrovýtuhu (i když jeden přiznala :-)). Et, že se nebála s náma jet, že ji to bavilo, že se dala i do hraní a ukázala, že je dřevní fantasačkou, co už to „pár“ let zná. Slovo nahec jsem použil, i supernahec. A nenechal jsem si nic na Mučka…co jen říct. Fast and furious to je Muova práce. Prostě makám, dokud nepadnu (nebo nezvedám děvčata ve zbrojích), a nepadnu fakt brzo. Mu udělal vše, co jsem chtěl, lépe, než jsem myslel. Vy hráči to sami víte líp než já. A k tomu cech, který dostal jen tak do klína. I s tím si poradil a to předtím moc cechovek neviděl… Nathovi za stovku cépek a řidičské schopnosti. Halvarovi, přesto, že není snad přímo v org teamu, zejména za to, že nám odpouští, že neví kdy má cechovky, že mě neodeslal do temných míst poté, co magii dostal pár dní před táborem. Za to, že už léta baví celý cech, i když není vedoucím. Na závěr, tdum, tdum, tdum. Dan. Nemohu nic o příběhu, ten ať zhodnotí jiní. Pravdou je, že mě příprava fakt bavila a to radši pracuju sám. A cech techniků, hodně dobré..měli jste toho moc a byla radost koukat na hráče robící v každé volné chvíli různá zařízení. I RP v AVU byl zábavný.

Dále nám pomohla spousta dalších lidí. Pár díků tedy připojím Anče, že se okamžitě zapojila, jako kdyby tam byla od začátku, stejně tak i Armon a Fanouš. I kluci z Hradiště si odehráli každou chvíli. MW si přijel zaběhat na TD a i jinak CPkařil. Ragnarovi za zlaťáčky, Elendilovi za gardistické odznaky….atd.. všem ostatním, že přijeli a dali do toho své já.

Děkuji a končím. A samozřejmě ještě jednou děkuji, děkuji a děkuji.

Komentáře

20 comments to FT 2011: Epilog a tak dále.

  • Damita

    Krucipísek. Tohle je vážně jenom na jednu jedinou věc! Dcera s manželem se navzájem nesnáší, u Diviše leží tolik raněných po té poslední bitvě, do toho odchází tolik lidí z Derry pryč… A ještě ten lístek s Alquistem, Berethirem a těmi všemi… Asi byla bláznivina mu ho dávat, ale už se stalo. A ty dopisy. Ty dopisy! Měla jsem to říct? Měla jsem prozradit, že Legas je syn – ale jak jsem měla vědět, že neodejde hned?
    U všech lesních bestií, tamhle zas kráčí ten mechanikálový šílenec!
    Ne, já v Derry nezůstanu, minimálně ne dokud se situace neuklidní. Přemluvím Euria, aby pustil ten prokletý důl a odejdeme. Já, on i Elín… Třeba se časem zase usmíří a budeme žít v klidu.

    !LÉČITEL! LÉČITEL SAKRA!

    Tak nic. Cesta se odkládá.

    Damita Treon

  • Tinglin Tinglin

    Pořád ten samý sen. Rozcestí. Když se nakonec rozhodnu, kterou cestou se dát, čeká mě propast. Bolest. Výkřik. Strach… To, co se stalo v Derry mám pokryté mlhavým závojem, a to je tomu teprve několik dní. Nevím, kam se dát…
    Seber se, jednou ses rozhodla být u Spravedlivých, tak teď žer! Já… Měla jsem s tím počítat, že nezemře přirozenou smrtí… Tohle mě přece nesmí zastavit. Jsem Tinglin Uí Bovh Demetrius. Lásko, přísahám… za každého grázla, který padne mou rukou, zasadím u tvému hrobu strom. Budou umírat kvůli Tobě a budou umírat tak dlouho, dokud nebudeš odpočívat uprostřed hvozdu… Navždy Tvá.
    ++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    Ach… Třeba je to odplata za bolest Mariany…Ne, Moretti byl hajzl, zasloužil si to. Znovu bych mu prořízla krček, i kdyby mě to mělo stát život!
    Zvláštní pocit někoho zabít. Mrazení v zádech, napnuté svaly a pulsují krev v těle, naprosto zbystřené smysly. Jako zvíře když loví… Miluju lov…
    ++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    Maminko, vždycky jsi stála při mně a byla jsi dobrou učitelkou, průvodkyní i matkou. Jakmile se vrátím do Derry – a věz, že to nebude trvat dlouho – najdu způsob, jak tebe a tetičky dostat zpátky, jakože jsem Uí Bovh!
    ++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    Andreasi, mám tě ráda a vždycky jsem měla. Snad se naše cesty budou křížit, ale teď mě nech vylétnout z hnízda (krá). Opatruj se.

  • Sid Sid

    Chabarova tehdejší osudná operace velmi poznamenala. Rána od jedné z baterií v jeho ruce, probuzení se v bolestech a následné zjištění, že jeho ruka, kterou sám vytvořil, zabila jeho nejlepšího přítele a kolegu Daria otevřela cestu Chabarovovi šílenému. Nejdříve se svůj žal snažil zahnat počítáním zdánlivě nesmyslných rovnic, ale poté si všimnul zbytků kůže ve své pracovně a na jeho tváři se rozprostřel spokojený výraz. Jen pár hodin poté vznikla Chabarovova nová identita a tou nebylo nic jiného, než pan Šimpanz. Šimpanzí maska společně s mechanickou paží vytvářely přibližný obraz Chabarovovi psychiky. Strašně složité myšlenkové postupy se mísily s jakousi groteskností. Možná by Chabarov zůstal pouze podivínem v masce, ale to by mu jeho mistr nesměl zadat úkol vytvořit ten úžasný metač plamene. Chabarovův pomyslný trojuhelník osobnosti se uzavřel. Věřil, že všechny životní situace mu pomohou vyřešit mechanická ruka, pan Šimpanz, nebo metač plamene. Bohužel pro jeho okolí se to potvrzovalo a život byl opět snazší.

    Kvůli svým odlišnostem se stal méně oblíbeným pro své okolí. Gnóm žárlil na jeho ruku, Larsego ho jednou zmlátil a občasné hádky s obyvately rozšiřovaly okruh potenciálních nepřátel. To vše se setkávalo s ignorací, protože Chabarov měl v hlavě mnohem důležitější věci na zamyšlení a tak se jeho myšlení stále více vzdalovalo od reality.

    Po pádu okřídleného byl v dobrém rozmaru. Akorát se mu zdálo, že by vesničani potřebovali trošku popohnat v jejich pomalém tanci a vesničanky by potřebovaly zapálit lýtka. Nasadil si tedy pana Šimpanze a svou mechanickou rukou odjistil metač plamene a začal posílat dávky plamene pod nohy. Všichni se smáli, až na pár desítek jedinců, kteří se smáli s koutky otočenými směrem dolů. Poté ho něco štíplo. V návalu euforie mu chvíli trvalo než si uvědomil, co se vlastně stalo. Poté uviděl šíp trčící z jeho těla a těsně před tím, než upadl v bolestech k zemi si řekl: ,,Ohó, jaký vepří syn?´´

    Poté už šlo vše rychle. Léčitelka začala Chabarova ošetřovat a pak se na něj vrhnul ten žoldák Frederik. Naštěstí před tím, než stačil zasadit smrtící úder, tak mu Larsego zasadil smrtící úder a bodná rána byla mnohem menší, než by mohla být.

    Paradoxně Frederik mu vnuknul myšlenku, na které pracoval po zbytek svého života. Svůj život i tělo zasvětil technice. Chabarov na sebe postupem let nechal naoperovat mechanický páteřní chránič (který mu ve stáří umožnil chodit bez hole), druhou mechanickou ruku a další podpůrné implantáty na nohy. Ke konci vypadal Chabarov spíše jako stroj, ale jeho přínos vědě je nezpochybnitelný. Narozdíl od mnoha dalších neutekl z Derry, ale dál si tam žil jako spokojený občan. Usmířil se s Larsegem a občas zašel na jeho zahrádku, kde vnímal svět ještě krásnějším. Larsegovy tresty pro zloděje a vrahy ho posílaly do kolen. To co Larsego s kriminálníky dělal se velice, ale velice líbilo panu Šimpanzovi.

  • Kargar Kargar

    Zase vánek Krakova no co ted měl bych užívat života a protočit ty prachy co jsem nabral v Derry. Jo na pár let mi to vystačí a i tak práce se vždy najde. Zamířím rovnou do hostinice na jedno orosený.Dneska je nádherný den a jestě neskončil hostincký toč mi rovnou další. (Nikolas)

    To je zase den cestujem časem k nějakým blbím piktům. Hele ona se ta chatř jde dobývat tak nebudu srab a půjdu do toho když už mám tu kosu. Hele lučistník Aaa sakra (myšlenky KarGarius Antor Et Tantira před jeho smrtí)

  • Morlang Morlang

    Korny Foxysmile Larsego cítil jak mu do mrtvé paže a popálených nohou proudí nová síla. S úšklebkem zahodil zlatou stopku od jablka a mrknutím oka zkontroloval, jestli je Marylou v pořádku. Pak se otočil k zdroji toho šílenství, toho šíleného zmatku. Nechápal nic, nechápal jak, nechápal proč, ale jako vždycky to vyřešilo zatočení naginatou, výkřik a prudké bodnutí. Ani si nevšiml, že v té obrovské okřídlené bestii bylo už zabodnuto tolik věcí, že si stěží všimla něčeho dalšího. Pomalu, za šíleného jekotu se sesunula zemi a život v jejích očích vyprchal.

    Okolí vybuchlo ve hřmotném jásotu. I Kornyho adrenalinem nabušené srdce řvalo štěstím, avšak nějak se nemohl začít vesele radovat. Narozdíl od ostatních nechápal, že už to vše skončilo, že už nebude žádná další sidhulvarita a že nastane období klidu. Jeho mozek pracoval na plné obrátky (i tak to bylo málo). Je to opravdu konec? Konec toho úžasného dobrodružství, kvůli kterému se poprvé cítil jako živý?

    Zatímco tápal ve své mysli, pobíhalo kolem stádo splašených vesničanů; za nimi běžel ten šašek v masce opice, Korny ani nevěděl jak se jmenoval, věděl jen, že na poslední výpravě si tohoto cvoka a jeho obskurní smysl pro humor tajně (aby to nevěděla Marylou) oblíbil. Možná to bylo i tím, jak ho rozmlátil na kaši poté co praštil Marylou do nosu… Teď každopádně ten šimpanz plival oslavujícím lidem pod nohy oheň svým přístrojem a řval “tancuj! tancuj!!” Larsegovi oči se setkali s pohledem žoldnéře Fredericka, jenž seděl na zemi a pohrával si se svým lukem. Nikomu nemohlo uniknout, že v něm má zasazený šíp. Ještě chvíli sledoval, jak opice týrá prostý lid a pak se ozvalo zasvištění. Opičák se ještě chvíli tlemil očouzeným nohám pésantů a až po chvíli si všiml hrotu, jenž mu vyčníval z prsou. Pak se skácel k zemi.

    Larsego stál a přemýšlel co má dělat, jakožto gardista, ale moc mu to nešlo. Frederick mu vložil do ruky jeho luk a šípy a šel k postřelené opici. Když se však přiblížil vychrstla na něj poslední zbytky zapáleného oleje, on se však vyhnul, sebral tesák a rozběhl se dokončit co začal. Kolem se už v tu chvíli motalo strašně moc lidí. Něco v Kornym cvaklo – ať už to byla jeho od přírody dobrá povaha, skutečnost, že si právě uvědomil, že má opičáka radši než Freda, nebo svědomí mladého gardisty… natáhl Fredův šíp a vystřelil. Na luky byl vždycky haluzák a tak ho trefil do srdce. A jako kdyby byl ten den svátek “nevšímání si smrtelných zranění” i tento postřelený udělal ještě tři kroky a bod do opičáka, než zemřel. Bod byl naštěstí příliš slabý a tak to zvíře přežilo.

    Mezitím však zemřeli ještě dva lidé.

    Kornymu se točila hlava a nevěděl kam skočit. Podíval se na Marylou a v jejích očích viděl to samé. Pokynul hlavou, mrknul, ona pochopila a šlo se na tajnou zahrádku. Potřebovali si velmi oddychnout.

    ——

    Zcela uvolnění Korny s Marylou se vraceli z tajné zahrádky, když v tom jim zastoupil cestu ten nový malý gardista. Korny se leknul, protože u sebe zrovna neměl odznak, což se musí. Ten prcek mu však jenom hodil na hrudník svůj odznak a řekl posměšným tónem:

    “Gratuluji vám Larsego, právě jste se stal novým velitelem gardy.”

    Ještě dlouho poté se Derry otřásalo nesmyslným smíchem nového velitele gardy. Ve městě začala nová doba.

    Doba pohody!

    Avšak kdo si myslel, že nastane doba pohody pro zločin, ten se velmi mýlil. Larsegovi nebyl život občanů tak lhostejný jak se mohlo na první pohled zdát. Zákoník se dodržoval tak jak měl, jen… Jen gardistů začalo přibývat! Usměvavý Larsego každého z nich osobně pokřtil v hospodě a celá jeho nová garda ho měla ráda; neustále tropila porovnávací vtipy na jeho široký úsměv a škleb předchozích kapitánů stráží. Lidé si gardisty začali více povídat a více jim věřit. Zloději a vrazi byli trestáni a to dost inovativním způsobem – Larsego je veřejně zesměšňoval. Celé náměstí se mohlo potrhat smíchy, když předváděl krádež kuřete, či velmi nepovedený pokus o vraždu. Zločinci pak prchali z města s rudým obličejem.

    S Marylou se vzali asi týden po zabití Okřídleného a neměli žádné děti, což bylo Marylou velice, velice divné.

  • Vivien Vivien

    Nikdy jsem – no dobře, až na toho protektora – nechtěla nikoho zabít. Vážně.
    Uznávám, občas to mohlo vypadat jinak. Táta vždycky říkal, že mám poněkud ošklivý smysl pro humor. Tam, u toho stromu… to mám zamlžené, nevzpomínám si přesně. Ale stojím si zatím, nikoho jsem zabít vlastně nechtěla. Ani Legase, ani ty zpropadený elfský kreatury. Dostat je z cesty, dostat je daleko z našeho krásného města, to jo, to bych moc ráda. Nechat je trochu pochroumat, proč ne.
    Ale vražda?
    Chvíle, kdy Elania vtančila dovnitř. Vtančila, vážně. Vesele mi oznamovala, že nemanželský syn jejího muže už ji život otravovat nebude. A pro jednou to byla ona, kdo si nelámal hlavu s následky. Proč taky, když první obvinění ráno směřovala mým směrem. Sestřičko, tohle ti nezapomenu.

    +++

    Ráno.
    Divnej den.
    Copak je to tak moc, chtít zachovat naše jméno relativně čisté?
    Ty hrozné dokumenty jsou zatím snad schované. Zatím a snad.
    Tinglin ani Rodrigo nic netuší.
    A moje sestra se zbláznila.
    Oprava – moje sestry se zbláznily.
    “Zabiju Andrease!” – tak to nám moc pomůže, El.
    “Elanii nic neřeknem! Zradila nás!” – tak na tohle je vážně teď vhodný čas, Elween.
    Být prostřední sestrou vážně není žádný med.

    +++

    Je to dobré řešení, vážně.
    Haleth byla vždycky až příliš dobrá vyšetřovatelka. Nechci nikoho z rodiny souzeného pro vraždu! Ty dokumenty jsou už tak příliš.
    Jsem unavená. Nechci už odpovídat na žádné otázky a otázek je tu až příliš. Jediná, kterou bych chtěla řešit, se nachází v lese, kterého se od dětství bojím.
    A třeba, kdo ví, třeba se nestane to, co si myslím. Bez riskování pravdu nezjistíme. Kdo ví, co můžeme objevit?
    Zvědavost, to byl vždycky můj problém…

    +++

    Krá! Krá! Krá!
    Krá! Krá!
    Krá!
    Krááááááááááááááááááááááááááááááááá!

    (poslední závažné tajemství se samozřejmě uvádí v originálním znění)

  • Siny Siny

    Elania Uí Bovh Demetrius

    Krá krá krá. Krááá kráá krá. Krá krááá káááá kráá krá. Krá krá. Krááá krá krááá krá krá krá. Kráá krááá kráá krá krá krá krá. Krááááá! Kráá kráá kráá krááá. Kráá krááá krááá krá kráá kráá krááá. Kráá kráá krááá krá krááá krá krá krááá.
    Krá. Krá. Krá.
    Zatraceně. Krá krá. Nejen, že je ze mě vrána. Krá kráá. Já už i myslím jako vrána. Kráá. Jesli mě z toho brzo nedostanou, krá krá, zblázním se. Kráá.
    Zatracená rodina. Člověk jim obětuje první poslední a ani zrní mu nenasypou. Kráá kráá.
    Doufám, že se Tinglin má dobře. Možná měla pravdu, že odejít je to nejlepší řešení. Krá. Nebýt vránou, tak také začnu cestovat. Ale takhle…
    Tss. Bylo šíleným nápadem sledovat manžela. Ty dva šípy mě minuly opravdu těsně. Kráá. Mizera jeden. Krá krá.
    Alespoň, že v Derry se ke mě většina chová dobře. Kráá.
    Nikdy jsem si nemyslela, že půda domu Uí Bovh je tak útulným místem. Ale chybí mi spouta věcí. Krá krá.
    A ještě k tomu mám na krku obě sestry. Kráá! Krá.
    Ať si sakra už ti Divišovci pospíší. I když se toho děsím, jestli v tom mají prsty technici, tak to možná nebude tak dobrý nápad. Krááá. Ale co jiného nám zbývá. Krá krá.
    Až se proměním zpátky, tak se vážení těšte. Kráá. Spočítám vám to i s úroky, jen počkejte. Krá. Krá. Krá.
    Niccolo má štěstí, že už tu není, jinak bych mu vyškrábala oči. Kráá. Budu muset sehnat někoho nového na řešení mých problémů. Krá. Někoho, kdo schopného, kdo se na moc neptá. Kráá.
    Kráá kráá kráááá kráá krá. Tohle město potřebuje trochu očisty. Elfů se tady potuluje čím dál víc. Krááá. Krá. Krááá. A lukostřelců taky. Krááá.
    Děste se chvíle, kdy se rod Uí Bovh vrátí v čele se mnou. Krá. Krá. Krá.

  • Ragmon Ragmon

    Tak a je to tady. Odcházím. Ani plat 8zl za to nestojí. Tohle město je prohnilé. Je čas na převrat. S tím sir Haldien sebral své věci, rychle zabalil a spolu s přáteli z vedení města(Annkar- radní pro obranu, Mindrake Demetrius- soudce) odchází do hvozdu. Je čas, aby se ujal moci někdo jiný… aby garda byla vážená a ne jenom žrádlo pro psa. Však oni pochopí, jak jsme důležití. Oni to pochopí, až budeme pronášet náš projev nad novým městem…… Co to bylo…. Tam zapláli runy. To Mindrake a Annkar. Co to je?! CHARGE!!…….. Lesem se ozval výkřik….. To už byli stopaři jen kousek za těmi zrádci…. Pospíšili si…. Vrátil se jen jeden….. zbytek nepřežil….

    Blackwood – WOOT! Tinglin mě nechce, qeerium za 5 zl…. vyděrač za dveřmi…. k tomu nám jde záhořov po krku. S Divišem, Tinglin…. Znovu se setkáme v Záhrobí. //A nůž do srdce.//

  • Attila Attila

    Etheldan, žoldák s Krakova. Po bitvě počkal, až dostane z obličeje spit a pak si pozbíral své saky paky, formálně Larsegovi předal funkci velitele gardy a odešel. Zvýšeným tempen po několika dnech dohnal Elfinin spolek a povídá: “Můžu se k vám připojit? Vím, že jdete do Krakova a pamatujte, že byste měli jít s někým, kdo se v Krakově vyzná. Jinak zkončíte s proříznutým měšcem či hrdlem a to do několika hodin. Krakovští dokáží poznat cizince na sto metrů, tak přesně ví, koho okrást. Já vím, že spoléháte na své zbraně u um, ale, jak praví příslový, proti zrádné dýce nepomůže ani sebesilnější štít či zbroj. Já to vím velmi dobře. Vždyť jsem z Krakova! Tak jsi to nechte projít myslí a řekněte mi odpověď. Klidně počkám.” A tak dále cestoval z ostatními.

    Lord Drakill de Blackwood – úmrtí (protože to asi všichni neví)
    “Musíme z toho sloupu dostat tu kyselinu. Co kdybychom na to vylili tu kyselinu octovou, co je támhle?” Protože ho nikdo neposlouchal, řekl si: “Tak to uděláme postaru.” Uchopil nádobu a chrstl na sloup. Následoval velký výbuch a všichni poblíž sloupu byli středně popáleni. Protože Aileen neuměla lidi přivést zpět z agonie a Sven to odmítl udělat, přišel tak Drakill o život. Posléze se od něho odpoutal démon, který ho ovládal přes patnáct let, a odletěl společně s Drakillovou duší do Záhrobí.
    P.S. – Vím, že to byla blbost, ale není každej den posvícení 😀

    • Adso Adso

      Já se chci ohradit: já jsem nic neodmítnul udělat, nikdo se mě na to ani zeptal. Nicméně Sven neuměl ošetřovat zranění kyselinou, takže Ti nemohl pomoct, ani kdyby chtěl.

      • Attila Attila

        Máš pravdu, omlouvám se. Ale i kdybys uměl, tak bys to, vzhledem k tomu, že jsem sejmul i Halvara / Taryla, asi neudělal 😀

        • To že jsi někomu, koho měl Sven chránit, blbostí způsobil úraz je jedna věc, ale zachránit někomu život když můžu je podle mě věc druhá a to i na larpu, kde “je to jen hra”.

          • Attila Attila

            Ano uznávám a vím to, udělal jsem hovadinu. Ještě někdo jsi chce kopnout? 😀

  • Adso Adso

    Čekání se nám vyplatilo! Myslím, že nejlepší odpovědí je nakoupnout rovnou hráčskou odezvu. Využiji práva rychlejšího a pustím do epilogu pár věcí, které jsme nakousli ještě na táboře. Tak doufám, že si všechno pamatuju správně:

    Schůzka s Talhoffem se měla konat v hostinci v Horské věži. O další společnosti nepadlo ani slovo a Sven byl rád, že pozoroval vchod z povzdálí namísto čekání uvnitř. Talhoff, Hrolf, Tinglin, Elfin. S posledně jmenovanou mohlo setkání dopadnout všelijak, zvlášť pokud neuvěřila tomu, že Sven neměl s Berethirovou smrtí nic společného. Z ní ale strach neměl, při spravedlivém souboji by si sice moc šancí nedával, ale v hospodské potyčce by si vsadil na svůj nůž. Víc než Elfin ho trápily dva tucty členů Talhoffova doprovodu, protože ani jeden z nich nevypadal na nějakou třasořitku. Kde je ten Alquist tak rychle sehnal?

    Čerstvá špatná zkušenost ho odrazovala od jakéhokoli riskování. Včeřejšího večera si zašel do nálevny o pár ulic dál na džbán piva a už ode dveří kouká do očí panu Vlkovi sedícímu u stolu opodál. Nijak slavně to nedopadlo, než stihnul přeskočit stůl, už k němu letěla první hvězdice a když pak došlo na nože, pan Vlk si vedl víc než dobře. Zdrhnul a Svenovi po něm zbyla dlouhá rána na tváři a předloktí. Neměl nejmenší chuť si něco podobného zopakovat s celým Talhoffovým doprovodem. Schůzka se ruší, rozhodl se a vyrazil do ulic.

    Co teď? Když je Elfin pryč, není důvod držet se od Derry dál. Zůstalo tam pár lidí, které si Sven stačil svým způsobem oblíbit a o práci by tam taky nemusela být nouze. Chtěl by zajít do řádu a přiučit se pár dalších věcí. Damitě nezaplatil za jedno léčení. Ankarovi dluží nějakou tu nakládačku. Zajímalo by ho, jestli je Igor v gardě. Rodrigo nebo Zefv by mohli nepotřebovat nějakou ochranku. A kdyby to tam nestálo za nic, v Záhořově se určitě najde někdo, kdo by mu za vránu, která ví v jakém pořadí používat příbor, zaplatil celé jmění.
    Záhořov! Sven se zaškelbil… Ištván je ze hry a nikdo z těch ostatních rabijátů mu nesahal ani po kotníky. Mít pár schopných chlapů, někoho komu to myslí a někoho kdo zná místní poměry… o Sven přesně o někom takovém věděl.

    Talhoff si promnul bradu. Vzkaz od Svena ho nejdřív pobavil, ale pak začal přemýšlet, jestli by opravdu bylo možné převzít kšefty v Záhořově tak snadno… no, ráno moudřejší večera…

Mus bt zalogovn pro zanechn komente.

Coded by (MW) and designed by Đark
© 2009 Academia Draconica - All Rights Reserved!