|
|
FT2013 – Padlé království234 comments to FT2013 – Padlé království |
|
|
Coded by (MW) and Designed by Đark Copyright © 2024 Academia Draconica - All Rights ReservedPowered by WordPress & the Atahualpa Theme by BytesForAll. Discuss on our WP Forum |
||
Coded by (MW) and designed by Đark
© 2009 Academia Draconica - All Rights Reserved!
© 2009 Academia Draconica - All Rights Reserved!
Ahoj kamarádi, dobrodruzi
Je tomu již měsíc od konce tábora, na jehož příběh začne již pomalu padat prach a uloží se jako jedenáctý k ostatní desítce.
Je nejvyšší čas podělit se s vámi o několik nápadů a myšlenek, než ovládne stránky Vandrárna. Snad to bude někoho zajímat. Minimálně část o dalších táborech myslím určitě.
Letošní tábor se podle mého názoru vydařil a to tak, že hodně. Mám možnost porovnávat a jak už jsem psal loni, pracovní nasazení přímo na táboře dosáhlo hranic lidských možností asi před 3 lety. Dál už jít nešlo a tak se už jen posouvaly mechanismy a přidávaly další a další „minipilířky“- vzpomeňte třeba, že megadung jako novinka se objevil v Eustachu 2008, první TD tuším v Maloticích 2009, letos se prezentovalo několik novinek v čele s boss fighty. Do dalších let plánujeme rozvinout hudební a atmosférické doprovody, věnovat jim více času i peněz.
Proč o tom píšu? Je vidět, že nápady zdaleka nedošly a kapacita pro nový a novými zábavami naplněný tábor tu pořád je. Jen v Zapletalových encyklopediích je přes 1000 her, z nichž spousta se dá obalit do fantasy hábitu…stejně tak obměna autorů příběhu zaručuje, že se sláma snad jen tak nevymlátí.
Ale stejně tak hráči.. Zaregistroval jsem letos obrovskou touhu hrát si, přiblížit prožitek realitě, nepodvádět a u starších či více tušících hráčů i ochotu jít příběhu na ruku a neuhýbat z něj kvůli „osobním motivacím postavy“. Prostě a jednoduše všichni pochopili, že dramatu musí imerze občas uhnout. A šel bych i dál…až uvidíte videa z boss fightů(chystají se), je jasně vidět, jak celé atmosféře přidává, že každý hraje efekty způsobené šátečky (A chce to potlačit ego, když jste reálně nebyli poraženi, ale ušleháni nějakým šátkem)- Vaše postava byla prostě hrubě popálena/odhozena/zmražena – a vy jste to hráli. Palce nahoru, klobouk dolů.
Všechny tyto věci a zároveň pěkná atmosféra..to všechno mě osobně nabíjí touhou nikdy neskončit. Myslím, že to nejsou jen mé myšlenky, zda na to nejsme staří a podobně. Pak si vzpomenu na všechny ty Bobry, Medvědy, kterým nedělá problém v šedesáti skautovat i jezdit na tábory s mladšími. Věk není rozhodující.
Jediné co je pro mě rozhodující, je formát. Pokud by se účastníci shodli, že jim režim „dětský tábor“ nevyhovuje, je to pro mě konečná. Večerky, budíčky, stálý denní režim to je něco, co neobětuji. Přesto, že chápu nářky 16-17 letých nad tím, že musí do chatek, nemohu Vám nijak pomoct. Tak to bylo a všichni to vždy respektovali. Bez toho přestává být tábor táborem, stává se14 denním larpem a rodiče mladších dětí už nijak nepřesvědčíme. Takže děkuji, že vy, kteří se věkem blížíte dospělosti, respektujete tato pravidla, přesto, že Vám nevoní.
Děkuji Vám všem za to, že jste opět stvořili neopakovatelnou atmosféru, kterou má každý tábor trochu jinou a přesto v něčem podobně pospolitou.
Už nyní víme o některých z vás, že by se rádi zúčastnili tábora v organizační roli. Jsem za to vděčný, že vím, že je kde brát. Tým na tábor budu skládat v následujících měsících, ale nikomu z Vás nemohu nyní nic slíbit, neboť bude hodně záležet na rozhodnutí lidí ze současného týmu.
Neb nyní je v něm poctivě vyvážen řád a chaos, roztomilost a baddasnost, klid a výbušnost. Také nikoho nevyšoupnu automaticky, musí sám chtít. Nicméně do Bolconu (listopad) bych měl tým rád postavený a začal přípravy na další rok. Čeká nás poslední setkání, kdy si z vedoucích vytáhnu, jak to vidíme příští rok. Dopředu ale mohu říct, že nějaká místa budou.Žádné zabírání míst zde pod textem také nemůže být určující, spíš se ozvěte osobně.
Další věc k zamyšlení, kterou sice budeme muset rozseknout až s orgteamem, ale názor hráčů mě také velmi zajímá:
Místo konání: Bělčice počtvrté –aneb 4krát jsme nebyli zatím nikde.
Tento tábor, přesto, že bez finančních injekcí chátrá, patří pořád k tomu lepšímu, co jsme navštívili a co jsme schopni sehnat a zaplatit.
Velké plusy jsou:
+Dopravní dostupnost (do obchodu je to 10 km a cestou žádná vesnice)
+Kuchyně i zázemí na slušné úrovni (přes své stáří)
+Skoro 0 civilů (Letos snad jen hajnej a Kadlec na mopedu) – v podstatě si můžeme řvát, jak chceme a lidem kolem je to putna.
+Správce areálu na naší straně, problémy řeší ASAP
+Voda na koupání v dosahu tábořiště
– Mínus je snad jen jedno, ale je asi nejzávažnější – a tím je jistá ohranost prostředí, kdy ty nejhezčí místa do kiláku od tábora jsou už prostě prošlá.
Já osobně bych asi volil změnu, ale rozhodně ne za každou cenu. A ptám se: Lovit nějakého vzdáleného imaginárního holuba v podobě ubermegavlesíchskrytéhosřekoukrámemblízkoapříjemnýmsprávcem tábořiště, nebo zůstat zde?
Napište pod článek. Pokud nic jiného, tak alespoň k tomuto se vyjádřete. Díky.
A nakonec odpovím Adsovi, kterému děkuji za feedback k pravidlům. A odpovím možná překvapivě: ANO. Příští rok (samozřejmě, že své si řekne i autor příběhu) bychom rádi opět realizovali šatrh, samozřejmě uzpůsobený dramatické 14denní akci. Letos bylo jednoznačně vidět, že životy nepotřebujeme(te). I ty kouzla už se dají zahrát, ztvárnit jinak, bez životů. A to je poslední hřebíček do rakve živoťáku. Ne navždy, na gamistické akci typu „souboj hrdinů“ či na několikadenních larpech se asi ještě shledáme. Ale tábor do budoucna bude na 90% šatrhový. Pokud bys Adso jako statistik a autor Gothicšatrhu chtěl být u vyvažování pravidel, budu potěšen a tímto Ti to nabízím.
A nakonec, nikoliv na posledním místě: Přesto, že nevím, jestli se to k nim někdy dostane, děkuji všem, jejichž práce na táboře se nemotá kolem hry, ale vždy nám moc pomůže:
Mamce za kuchyň, to je již evergreen, panu Novákovi za každoroční nářez :-), dřeva a odvoz věcí, Đarkově rodině za odvoz věcí, panu správci Šustrovi za podporu a úklid a Sucháčovi, za to, že nám již poosmé poskytl právní krytí akce.
Vám všem ještě jednou děkuji za neopakovatelných 14 dní a těším se za rok.
Tady máte jednu šálu ke čtení na delší baboletní večer 😀
Díky za nabídku, jdu do toho!
Já si nemyslím, že je nutnost měnit tábořiště – všechno lze nějak vyřešit :), ale kdyby změna byla, tak by mi to vůbec nevadilo :).
Rád bych změnil tábor. Ač je tohle tábořiště krásný, krásná travnatá plocha, nikde nikdo, sprchy… jídelna na nepohodu… tak okolí by to chtělo změnit. I když by další tábořiště nebylo tak dobré, tak se to dá vyřešit vždy… V Maloticích to tábořiště bylo pěkně na nic oproti tomuto, ale přežilo se to. A myslím, že i docela v pohodě. A o okolí přeci dost velká část táboru je. Neznat krajinu a hledat místa, neumět se zorientovat… I Darkwald ztratí na své děsivosti, když člověk přesně ví, kterou částí lesa právě jde…
tvle 😀 posilej to priste po odstavich rychlosti paragraph/den… takhle jsem se nesoustredil od treti tridy 🙂
tak videa uz se delaj, tak to je super 😉
zapomnel si + za volec 😛
taboriste urcite zmenit… jsem rad za putovni tabor 🙂 a myslim, ze HC faktor je dosti vysoky, vzhledem k tomu v jakych zazemich jsme se vyskytovali predtim… A je pravda i na tom, co ted sem pode mne pise Zuzka, chatky mam rad z duvodu odkladani a suseni veci…
ale za mne: EUSTACH!
Tak…můj názor je takový, že bych do Bělčic nejela jenom proto, aby to nebylo počtvrté :-D. Ale jinak mi na nich nic nevadí – ba naopak. Velká jídelna, kde se dá být v dešti / dělat velký shromáždění atd.., domečky navíc, co jsou využitelné pro hru, rybníky, které slibují další level zábavy, který jinde ještě nebyl ;-), dobrá kuchyň a skvělý chatky po 4. To, že okolí známe, mi nevadí, já jsem stejně schopná ztratit se i teď. A pokud mám použít “odstrašující” případ Malotice – tak tam byla příroda nová a neokoukaná, ale s nákupem se nedalo zajet až ke kuchyni, v dešti se věci neměly šanci usušit a lidi kam pohodlně a navíc herně uklidit, orgové taky neměli něco jako poradní uzavřenou místnost. Když bych měnila Malotice, tak jen za Eustach nebo něco hodně podobného 🙂 Teď zním jako rozteklá čoklitka, ale beru to spíš ze své pozice pořád nadšeného hráče – prostě by mi bylo líto, kdyby se čas možný věnovat hře měl zase věnovat tomu, že se musí zatopit, aby se ohřála voda na mytí, že se musí pro nákup půl kiláku k autu, že se musí řešit sušení věcí, zatékání do stanů atd…
U Eustachu se nevzdám!!! Už tam mají můj mail 🙂
Uf, chyba – samozřejmě tam mělo být “když bych měnila Bělčice”…
Ahoj,
já to vidím dost podobně jako Zuzka. Bělčice jsou tak parádní tábořiště jak pro hráče, tak vedoucí (pokud to chápu správně, tak obchod je fakt kousek), že bych se jich jen tak nevzdával. Samozřejmě, pokud proběhne upgrade na Eustach nebo něco podobné kvality jako Bělčice, tak nejsem proti. Je to fajn mít nový les, nová místa atd… na druhou stranu to ovšem taky pro orgy znamená víc času investovaného do hledání lokací. Naopak, kdybychom měli jet do Malotic, budu vážně zvažovat neúčast, protože když tam zaprší, tak je to celkem pruda.
Mě osobně známý les v Bělčicích nijak nevadí. Letos probíhalo mnohem víc akce, do které jsem byl zapojen, v močálech zmezi polem a sprchama a v lese za rybníkem. Tam jsem loni skoro nebyl. Naopak letos jsem se ani jednou nepodíval do lesa napravo od cesty vedoucí od posedu do lesa, je tam spousta hezkých míst, kde se něco dělo jen na prvním táboře (myslím, že templáři tam loni měli cechovky, ale já tam myslím i loni byl jen jednou). Já bych nepřeceňoval schopnost hráčů pamatovat si les víc než rok zpátky, samozřejmě nějaké výrazné orientační body člověk v hlavě udrží, ale jinak si myslím, že je to daleko od stavu, kdy bychom se nudili během výprav, protože už tam známe každý kámen.
Shrnuto: za mě klidně Bělčice znovu!
Epilog!
cool
To není cool! Ti, co přežili bitvu, měli bídně zhynout v chaosu, aby to nám mrtvolám nebylo líto! 😀
Je to závist, co slyším, paní de Bois? 🙂
Ani ne, jsem ráda, že jsem umřela 😉 A že jsem neumřela jako vrah někoho z nás. A představa, že zase jediná z rodiny přežiju jako loni, mě děsila…
Nechci vypadat jako šťoural, ale nemohu si pomoci: Myslíš předminulý tábor paní Moretti, minulý rok byli Gerhardovci(Žerikovci, Ragnarovci, Kapitula…) skoro všichni vykrájeni (jestli jsi přežila i minulý rok, tak se omlouvám za opravu) 🙂
No, právě že jsem přežila i v Kapitule! Protože mě nějací prohnaní medici vyléčili nějakou divnou magií, i když jsem měla ránu v hlavě po palcátu. A tak jsem jenom mohla sledovat, jak si pro padlé přišly Valkýry a odvedly je do Vallhaly, zatímco já se probrala do světa, kde mě nic dobrýho nečekalo.
Jsi jediný člověk na světě, co má “takovou smůlu, že vždycky přežije.” 😛
Neboj, nakonec všichni zahynuli, i ti, co žili šťastně až do smrti. A když si vezmu kolik práce čekalo přeživší s obnovou měst a civilizace vůbec, tak bylo možná lepší v klidu umřít 🙂
Epilogy ani hrdinské příběhy se nezmiňují o bezesných nocích a výkřicích do tmy. O tvářích a děsivém křiku padlých. Nevyprávějí o zhojených ranách, které se s každým dalším dnem ozývají větší a větší bolestí. A není žádného lektvaru, který by od nich dokázal natrvalo ulevit.
To až smrt vše ukončí. Zahladí jizvy na duši, odejme bolesti těla.
Pro ty, co přežili, válka nikdy neskončila. Zakousla se jim do duše, zaryla do morku kostí. Musejí s ní žít každý den. Od chvíle, kdy poprvé vzali život, jako by trochu umřeli i oni sami.
Možná mají krásné šaty a lesklé zbroje. Topí se v bohatství a smějí od rána do večera, ale to je jen oprýskaná maska, která skrývá grimasu bolesti a utrpení…
Tak, tak. Kdo jednou cítil moc aspektů a přišel o ni, ten už nikdy nebude úplně šťastný. Revoluce požírá vlastní děti.
Teprve až další generace a možná až ta ještě další nebude poznamenaná válkou. Teprve až se Válka s Apekty bude vyprávět jako legenda, až Okřídlený bude jen pohádkou pro strašení dětí, pak bude dosaženo cíle, za který jsme (někteří) bojovali.
To se, myslim, Samane, pletes. Pokud bylo cilem zachovani Ularie jako takove a ne jen vlastnich zivotu, tak za ten cil bojovali vsichni. To, ze jedna strana nakonec (dle epilogu) mela pravdu, kdyz sverila osud do rukou Fira, a diky tomu vsechno dobre dopadlo, neznamena, ze boj druhe strany byl mene uslechtily. Obe strany chtely totez, obe strany litovaly, kam az to zaslo a obe strany si myslely, ze maji pravdu. A kdyby nebyli okolnostmi donuceni, kdyby nebylo tak malo casu, treba by k boji ani nedoslo… ale to jsou jen plana kdyby. Kazdopadne:
Vsichni, kdo bojovali za “spasu Ularie” na kterekoli strane, si zaslouzi uctu. Jen ten, kdo mel nekdo radost z boje proti bliznim ci stal na jakekoli strane proto, aby uskodil Ularii, ten si zaslouzi opovrzeni. Ja vsak doufam a verim, ze takovych postav tam mnoho nebylo…
Nevím úplně, na co narážíš. Jestli na to “(někteří)”, tak to bylo myšleno tak, že část nás bojovala za zachování naší civilizace a budoucnost našich dětí. Ti mají radost z toho, že je naděje, že některá další generace už nebude poznamenaná touto válkou.
Ta druhá část podle mě souhlasila s božským (aspektím) řádem, který říká, že musí přijít konec, aby mohl nastat nový začátek. Tedy vpodstatě konec Ulárie a vznik nového věku. Jejich nadějí bylo, že je Aspekty vezmou do nějakého ráje, kam odešli například Zlatí.
Aspoň tak jsem to pochopil. V žádném případě však můj příspěvek nechtěl snižovat něčí zásluhy, nebo ušlechtilost. Utvořily se dvě (vlastně tři – ještě pacifisti) skupiny a každá měla svoji pravdu za kterou bojovala a umírala. Ale za to, co nakonec vzniklo, bojovali jen někteří.
Adso: Jen bych upřesnil to, že jedna strana měla pravdu. Ač to tak z epilogu vypadá, tak to tak nebylo primárně stavěno a nebylo tedy možné říct, že jedna strana má pravdu, díky které to dobře dopadne. Nebyly totiž žádné indicie, které by na to poukazovaly a proto by bylo nefér, nechat vás to jen tipnout a pak říct těm, kteří si tipli špatně, že mají smůlu. Vyhrála-li by druhá strana, dopadlo by to také dobře. Podle představ druhé strany. 😉
Také já bych ještě chtěla poděkovat za tábor. Mockrát děkuji všem obětavým orgům a cp, tradičně dokonalé paní kuchařce a všem hráčům, kteří vytvořili skvělou atmosféru. Obzvláště velké díky ode mě patří našim cechmistryním a mentorovi, mé čekané i nečekané rodině a všem Strážcům za úžasnou frakci 🙂
Tady jsou ode mě nějaké fotky, velká část je právě z našich cechovek…
http://naurin.rajce.idnes.cz/Fantasy_tabor_2013/
Ještě později, ale přece :-). Ještě jsem musel dorazit maraton dalších akcí, takže nezbyl čas na něco slov ani na prohlížení fotek.
Díky! Obzvlášť lidem z frakce, že si tak pěkně hráli, úplně mne to pohltilo některé ty momenty a jak byly odehrány – jste báječní. Pouštěl bych si Vás v kině kdybych mohl 🙂 I přes konečnou absenci pohodových pantoflí jsme to zfoukli, takže dík každému orgovi, který přiložil ruku k dílu, dohromady bych řekl se dílo zdařilo 🙂
Ahoj, tak i já se, ovšem s velkým zpožděním, přidávám k zástupům nadšenců 🙂 Po táboře zakončeném skvělou AP (díky Rodrigo) a po 34 hodinách nonstop beze spánku mě realita uvrhla do krutého, avšak nicotného světa. Však víte, na táboře bojujeme o holý život, zažíváme skvělá dechberoucí dobrodružství a utkáváme se se smrtí (nebo s okřídleným) skoro každý den. A najednou tady v obyčejném světě musím zase řešit nepodstatné záležitosti jako je práce a škola a všem kolem se to zdá být tím nejdůležitějším. Ale já jsem bojovala s okřídleným! To tady nikoho nezajímá… 🙂
Především chci poděkovat Deraniovi, že to jako hl. vedoucí zase výborně zvládl a vše proběhlo hladce 🙂 Pak taky Pařezovi za úžasný svět a příběh, který moje emoce nenechal ani na chviličku chladné. Při všech koncích světa a všech bojích s okřídlenými mi tekly slzy po tvářích. I když téma konce světa na mě bylo poněkud moc (nejednou za tábor jsem usínala se sevřeným hrdlem a divoce bijícím srdcem se strachem, že nadchází konec), i tak jsem si prožila každou minutu naplno.
A díky Conanovi za skvělé cechovky a za to, jak skvěle to zvládl i přes své zranění a taky děkuji všem Metazarům – byli jste super banda 🙂
No a v neposlední řadě díky všem lidem, které jsem zase po roce měla možnost vidět. Škoda, že jsem tak z daleka… Tak možná na Vandrárně 🙂
Poslední výzva ZTRÁTY A NÁLEZY: při nějaké bouři se k nám odklidili dva ručníky, zelený a modrý. Jsou docela pěkné, tak mi bylo líto dát to hned na Áčko, ale jestli se o ně někdo do neděle nepřihlásí, hned v pondělí je tam hodím…
Zdravíčko,
chtěl bych ještě dodatečně poděkovat za nezapomenutelnou akci na které jsem byl. Mockrát Všem děkuji za přípravu a pevné nervy, které určite dostaly zabrat.
Gwen děkuje Ádě a Helče za pěkně ztvárněné Strážce.
Gromátko děkuje za atmosférické cechovky a za celý Řád.
A extra vyzdvihujeme Béčkovo muzeum horníků a samo sebou že epickou závěrečnou řežbu 🙂
Díky a snad za rok znova. 🙂
G&G
Pravidlový feedback:
Dost jsem se obával návratu k životovému systému, protože osobně preferuji šatrh všema deseti. Nakonec se z mého prohledu problém vynořil úplně jidne, než jsem čekal. Oprava zvýšeného zásahu na hrudník a nižší počet životů vedly k tomu, že souboje napohled vypadaly dobře, žádné řadovky se nekonaly a neviděl jsem žádný výrazný rozdíl oproti loňsku.
Kde však životový systém selhával, byl případ léčení. Když někdo dostane za dva životy sekerou přes hrudník, stává se z toho méně vážné zranění nežli několik škrábnutí po rukách, které poslalo do agonie. Tedy, vážnost zásahu vůbec nekoresponduje s životovým dopadem. Negativně se to projevuje především v RP, v případě, že vidíte, že někdo dostal solidní zásah, máte tendenci k němu spíš běžet a pomoci, ale pravidlově racionální volbou je dávat spíš pozor na lidi, kteří jsou někde bušeni přes ruce.
Léčení magií bylo, co se týká počtu životů, které byl jeden léčitel schopen vyléčit, celkem dobře zvolené. Vycházelo nám to tak akorát na den, jakž takž se to poléčilo a na konci dne nám obvykle nic moc nezbylo. Přítomnost léčitelek se schopností úžasného zpěvu to pozvedla o úroveň výš.
Nemožnost léčit obvazy nepodporovala RP. Tahání z agónie bylo ok, ale schopnost běhat po zavázání byla dost ošemetná a nedávala moc smysl. Hráči ji stejně moc nevyužívali, spíš běhali/neběhali podle toho, jak vyhodnotili dopad zranění vs adrenalin v cévách. Lehce trapné pak byly situace, kdy k léčiteli přijde pacient, který dostal za dva do trupu, je daleko od agónie, a vy na něj nechcete momentálně plýtvat magii. Má smysl ho obvazovat, aby se necítil ošizen, i když to pravidlově nic neudělá? Obvázaní lidé mají tendenci zranění hrát, i když dle pravidel ještě nic hrát nemusí atd… Navíc každý léčitel k tomu může přistupovat trochu jinak.
Shrnuto za mě: příště klidně magické léčení jako podporu, ale ponechat obvazy jako nemagické léčení s jasným herním efektem (klidně třeba limitovat jejich počet na den). Druhý návrh, vrátit se k šatrhu, asi ode mě moc nepřekvapí:-)
Souhlas s tím, co říkal Adso… a další… pravidla byla pěkně vymyšlena, ale trošku jsem se pak ztrácel ve všech bonusech a modulátorech… +1 do trupu, to se přiznam, jsem si nepočítal snad ani jednou v boji… prostě jsem na to zapomněl. A potom typické +1 do prvního útoku… ale k tomu +1 do dalších 3 zásahů a taky nesmím zapomenout na úhyb a pak na negaci zranění skrz Lem… jo a nesmím zapomenout na absorb +1… bylo toho na mne trochu moc na zapamatování. Pak si ještě počítat stínové životy, které vždy někdo dodal a na to svoje normální… měl jsem v tom bordel.
Abych shrnul, navrátil bych se k šatrhu, kde s tímhle nebyl nikdy problém. Člověk hrál svá zranění, občas někde úhyb, občas někde nějaký resist bolesti… ale to bylo vše. K tomu bych se rád zase vrátil 🙂
Moje videa z tábora budou i na youtube – zatím tam je Halfrédův hit “Jdu pást”.
DODATEK: Ještě bych chtěla říct, že konec tábora mě úplně dostal. Když jsem viděla, jak se tam pobíjíte, málem jsme se rozbrečela – a to jsem ani nehrála! Jinými slovy, konec byl fakt síla a všichni, kdo ho vytvořili předvedli skvělé výkony! Dík.
Ten konec byl vážně masakr. Dvě strany a spousta rodinných a jiných vazeb napříč názory, takže chvílema to bylo spíš každý proti každému.
Stejně jako několik dalších událostí mi to na dětský tábor připadalo hodně vostrý. Ale je fakt, že dětí v táborovém věku tam bylo minimum..
O pláči mi něco povídej! 😀 A to jsem měla ještě tu smůlu, že jsem viděla nejdřív smrt Ragnara, pak Rodriga, a pak teprve jsem umřela i já…
Šaman: pro tyto momenty je tábor 12+ a proto baví i dospělé 😉
Naprostý souhlas a ten samý pocit. Na konci jsem s foťákem procházela tou apokalypsou, všude mrtví, ozývaly se nářky a pláč, lidé se objímali, a do toho zpěv léčitelek… Strašně silný moment a já jsem teda měla pláč hodně na krajíčku…
Pod heslem “pozdě ale přece” se přidávám k všeobecnému nadšení a děkuji všem hráčům i orgům, zejména těm, kdo mi dali nějaké CP. Dost dlouho jsme se rozhodovali, jestli s Jiříčkem máme vůbec jet, a nakonec to bylo úplně super a užili jsme si to víc, než jsem doufala, což by ovšem rozhodně nešlo bez babičky Vaňkové, takže té děkuji především 🙂 Doufáme, že příští rok to bude ještě lepší, a moc se těšíme!
Došla mi trpělivost s nahráváním, druhá část fotek zde http://arien.rajce.idnes.cz/Fantasy_tabor_2013/ , s tím že to hlásí neúplné album, ale zkontrolovat to mohu až doma, kde teď nejsem… Takže možná nepůjdou videa…
Nezůstalo někde moje lano? (Asi 15m – konopné) Naposledy ho měl u sebe bažiňák, a prý ho dával před jídelnu, ale nepamatuju si, že bych ho tam viděl, když jsem ty věci procházel. Má ho někdo? 🙂
Poznávácí znak: Smrdí jako pavilon slonů.
Nějaká lana před jídelnou jsem smotávala a dávala je, myslím, ke kolíkům od Gotiky ,ale jak dlouhé, to netuším. Nicméně tam byly asi 4. Tak snad Klára, nebo Dark by mohi vědět víc..
Nějaká lana se vezla na A. Asi tři, různých délek a průměrů. Nikdo se o ně nehlásil.
Nenašel jste někdo tmavě modrý až černý 3/4 kruhový plášť s měděnou sponou?
Taky se přidávám k děkovačce za báječných čtrnáct dní mimo realitu 🙂
Díky orgům za super příběh a všechny možné věci k řešení, ještě jednou díky paní Vaňkové za nejlepší mňamky a také hráčům a mé ,,rodince” 🙂
Díky také Ádě a Tignlin za Strážce. Musím přiznat, že se mi k nim ani moc nechtělo a že ještě týden před táborem jsem váhala, jestli se nepřidám spíš k Technice. Nakonec mě Stážci mile překvapili – zejména zahánění duší do trhlin bylo fajn 😀 A děkuji také panu Dantemu, že nebyl tak hrozný, jak působil z popisu ve Stážcovské sekci 😉
Loňský tábor sice stále o něco převyšuje, ale to rozhodně neznamená, že by tenhle nebyla pořádná pecka. Celý rok zase budu vzpomínat na nejrůznější epické momenty a těšit se z toho, že tábor proběhl skvěle a že rozhodně stál zato 🙂
Moje fotky jsou zde http://riana.rajce.idnes.cz/Fantasy_tabor_2013/ I když, kam se hrabou na Klářiny a Mančiny…;)
I já bych ráda všem obrovsky poděkovala. Na loňský tábor jsem se jela podívat jen na chvíli a celý rok jsem toho litovala. A teď lituju, že jsem letos jela jen na týden. Obrovsky jsem si to užila, ikdyž jsem často jen natáčela. Atmosféra, příběh, hráči, orgové, všechno… prostě díky a už teď se těším na příští rok a vyhrazuji si celých 14 dní dovolené jen na tábor 2014. Byli jste super, bylo to super.
A velké Haf dík od Nellinky za spousty klacků a přetahovaček. Ani jí se nechtělo zpátky do civilizace…
jak to bude s videjkem? 🙂
Snažím se, ale všechno se proti mě spiklo 🙂
Zkusím videa naházet přes uložto nebo něco takovýho, ale mám hrozně zasekanej komp, tak nevím, kdy to vyjde.. ale tak do konce týdne snad jo 🙂
dík všem za vše…
nejvíc epic mi přišly souboje s okřídlenými, když to Conan komentoval pomocí megafonu
PS: dík Rodrigovi za afterafterparty, kterou bych tu raději dál nerozváděl 🙂
Trvalo mi dneska celej den,než jsem se dokázal uvést do provozuschopného stavu, protože jsem měl sakra hodně co přemejšlet o táboře. Konečné řešení příběhu snad ještě nebylo rozporuplnější a to počítám i loňský závěr. Takže díky za příběh, a to hodně. Takhle složité rozhodování jsem snad ještě neměl. Díky za něj.
Dál díky všem organizátorům za to, že tábor vůbec byl. Vzhledem k tomu, že to jsou moje vlastně jediné prázdniny, které letos (a doufám, že i v budoucnu :D) vlastně mám, si nedokážu představit nic lepšího.
Obrovský dík tetě za jídlo, protože jako každý rok bylo stejně epické 🙂
Díky Ádě a Tinglin za cechovky, bylo fajn si letos po hodně hodně dlouhé době vyzkoušet něco trochu jiného. A určitě dík celému cechu Strážců, jelikož se sváma krásně spolupracovalo 😉
A v neposlední řadě dík všem ostatním lidem, kteří přijeli, protože bez vás by tábor neproběhl a to by byla obrovská škoda.
Jako každý rok po táboře opět nemám slov. Žádné jiné zážitky pro mě v roce nejsou cennější než těch 14 táborových dní… (A to není tím, že bych měla tak nudný život, ale tím, že je tábor tak super!). Jsem vážně hrozně moc vděčná, že tábor proběhl, i když to s ním bylo nahnuté a doufám, že letošní veleúspěch a velenáhec povede k tomu, že se najde dost statečných orgů, co by orgovali ještě další ročník. Vážně si nic nepřeju víc, než aby tento tábor nebyl poslední 😉 Poděkovat bych chtěla všem, ale to bych to tu psala do zítra. Takže budu stručná – mega dík orgům, CP, kuchyni, kamarádům, mega dík Darkovi, který se mé přítomnosti v cechu nezbaví, dokud bude tábor existovat :D, a stejně tak dík Ragnarovi s Kedarem, kteří pomáhali s cechovkami. A kteří nás málem zabili hned první dopoledne, ale bylo to žůžové a jsem ráda, že nám dali prostor se takhle zřídit 😀 Děkuju moc i za personální misi “x CP na 1 ZuSKU”, kterou jsem si, trochu paradoxně, fakt náramně užila 😉
A teď k příběhu – celou dobu jsem čekala, kdy přijde bod zlomu a něco moji veselou postavu začne lámat. A to se stalo, a takovým způsobem, že mě to zaskočilo. Konce táborů byly v minulosti různé, už jsem byla naštvaná i smutná, ale ještě nikdy jsem konec neprobrečela (a díky bohu za to, že mi postava nepřežila). A to se teď v závěrečce stalo. Byla to pro mě moc velká síla na to, abych byla schopná dělat něco jinýho… Večer předtím, než jsme se rozdělili a jen se hádali o tom, která varianta je horší / lepší, jsem si říkala “týjo, to je hustý, že po nás chtějí takovéhle rozhodnutí, to je fakt síla.” Ale věřila jsem, že po otevření dveří přijdeme k nějakým dalším informacím, které nám ukážou, že je tu pro nás nějaké jiné řešení než rozkol uvnitř nás. Ale nestalo se tak, a o to to celé bylo depresivnější. Nu, a co závěrem, snad jen to, že nechat se dva týdny nabíjet pozitivní energií od všech zúčastněných mi zase zamotá hlavu na dobré 2 či 3 týdny tady v realitě, zanechá zážitky na celý rok a dobije euforii z toho, že mám kolem sebe tolik skvělých lidí 😉 Dobrá, trochu moc sentimentu, ale hlavně, že je v tom to srdíčko 😀
Hodně jsem si tábor užil. Poprvé jaké hráč a nelituji toho. Nemůžu říci proti hře ani popel, cechovky byly (zcela samozřejmě) výborné a rada v čele s guvernérem naprosto famózní (zvláštní dík Manče a Haletce, které mi dělaly sparingpartnera).
Opravdu si stěží dovedu představit, že bych jel jen na týden, jak mi původně hrozilo.
Nicméně teď si musím dát pohyb na ty nohy a připravit se do práce 🙁 :).
Také se přidávám k díkům za tábor, ač se mi kvůli horku nikam nechtělo, velice jsem si to užila.
Díky všem, kteří mne nakonec ukecali ať jedu, díky Conanovi a všem Metazarům za pro mne úžasný start hry při cechovkách a vám všem nemenší díky za celý zbytek hry slynoucí pravou epičností.
A pomenší offtopic, po kritice mé kritiky kvality pravopisu v popisu tábora předestírám, že pokud by někdo chtěl zkontrolovat nějaký (značka jakýkoli) text k libovolnému larpu, neváhejte se na mne obrátit jako na češtinářského fanatika. Nejsem jediná, kdo při čtení gramaticky vadného textu trpí 😀
Tábor byl tradičně super – rozhodně nejlepších 14 dní roku. Takže díky moc všem, kteří se na organizaci tábora jakkoliv podíleli, myslím, že není třeba jmenovat :).
A doufám, že se za rok sejdeme zase…
Za Ularii!!
Do frakčního fóra jsem přidal dopis na rozloučenou.
Tak přidám tedy Epilog Danteho:
Jak růže květ pomalu vadne tak i tělo Avatara Deru pomalu mizelo v Danteho náruči. Jeho stvořitel, jeho pán mu pravě před jeho očima umíral a jemu jen lehce stekla slza po tváři. Vše co ho tvořilo, vše co byl ho pravě opouštělo a ikdyž moc chtěl zastavit to nemohl. Zvedl hlavu od těla a rozhlédl se rychle kolem sebe. Když jsi uvědomil kolik lidí jen kolem ležící v krvi na zemi tak se zvedl a rychle vyrazil k nim. Přesto že to byla Zorka která dala Deru poslední osudnou ránu tak nyní jí chtěl pomoct protože tím že by jí zabil by Der neoživil. Ale již bylo pozdě jak Zorce tak ostatním již nebylo pomoci. Mohl jen se slzami v očí hledět na to jak jsme slepě odsoudili svět do věčného chaosu. Ještě jednou pohlédl na tělo Deru které už úplně pomalu zmizelo a padl do kolen jako by už ani sílu k tomu aby stál neměl. Pohlédl na své ruce od krve těch co jim pomoci chtěl a nedokázal to. Kapky deště pomalu dopadali na jeho ruce a omývali je od krve jen lehce zaklonil hlavu a nechal kapky dopadat na jeho tvář. Jako socha tam ještě několik hodin klečel..
..Tolik toho viděl, tolik toho prožil, tolik toho našel ale nejvíce toho nakonec ztratil. Tolik bolesti tížilo jeho srdce a jen pohled na umírající Der jakoby zasadil poslední ránu do jeho srdce….
Damien Dante Aqua zmizel jako kdyby ho odvanul vítr z místa kde klečel. On i jeho žena nebyli nikde k nalezení. Občas ale kolují povídačky že někdo na moři potkal loď jménem “Lorelay” ..
Fotky : http://arien.rajce.idnes.cz/Fantasy_tabor_2013_-_vyber/
Zatím je to výběr, videa, after party a mnohem více fotek přijdou ve druhé vlně 🙂
Na tábor se mi z mnoha důvodů moc nechtělo a kdyby se našel jiný zdravotník, asi bych i zůstala doma. A to by byla asi největší chyba v mém životě. Bylo to hrozně fajn, po dlouhé době jsem si uvědomila, jaké mám štěstí na kamarády a na zážitky, které s vámi prožívám. Díky vám za všechno, jste super 🙂
Tak já se také připojím k děkování. Děkuji moc a moc všem a všem, co se zúčastnili. Děkuji orgům, hlavně Pařezovi za super příběh. Doufám, že všichni nováčci si to také užili, a že je uvidím na dalších akcích. Ještě jednou, děkuji všem.
A bylo po bitvě. Po bitvě věků, jež bude známá až do konce času a světa. Etzel Scorpio, zvaný Bílý rytíř, se tiše díval, jak jeho, kdysi zbožňovaný, teď už však nenáviděný, aspekt Zaru padl. Vzpomněl si, jak kdysi hledal Zar, a jak kvůli tomu skončil jen jako loutka Padlého Metazarielnira, tvůrce Razu. Myslel na to, jak konečně zvítězil, a mrštil zbytek té stvůry do obličeje Raziela. Myslel na klid, který v něm byl, když se opět stal sám sebou. Etzel se rozhlédl po bitevním poli pokrytém padlými. Podíval se na Renn von Vanderwaltz, ujišťujíce se, že je v pořádku. “Možná jsi mne odmítla” řekl si, “ale přísahám ti, že tě vždy budu chránit”. A pak se Etzel otočil a odkráčel.
Etzela už nikdy nikdo neviděl. Ti, co ho viděli, většinou kořistníci, dezertéři a banditi, už nejsou naživu, aby o tom mohli vyprávět. Legendy praví, že poslední, co viděli, bylo oslepující bílé světlo a broukání se zpěvem truchlivé písně pro ztracenou lásku. Říká se, že byl Renn vždy nablízku a chránil ji před vším zlým. Prý dodnes stráží místo Rennina posledního odpočinku, v zářící bílé zbroji, se škorpionem na štítu. Taková je legenda o Rytíři světla, Etzelu Scorpiovi, nositeli práva a spravedlnosti.
Zase jsem si myslel, že to bude můj poslední tábor, ale užil jsem si to tak moc a vrátil se tak osvěžený a odpočatý, že pokud ta možnost bude, určitě příští rok pojedu znova. No a taky kde jinde vás všechny najít tak hezky pohromadě.
Chtěl jsem tentokrát opravdu poděkovat individuálně, ale už jsem popsal půl stránky a nedostal se skoro nikam, takže prostě: díky vám všem, kamarádi, za výborné dva týdny. Za příběh, hraní, večery, poledňáky, celou tu nádhernou atmosféru, kdy se ráno člověk probudí a ví, že se bude celý den dobře bavit, ale není si jistý, jak konkrétně. Za všechny ty klasické táborové radosti i za nové hry, hlášky a drobná překvapení.
Mějte se krásně a naviděnou po Vánocích!
Strážci, speciální poděkování v cechovní místnosti…
Dělám na fotkách a děkování bude až s jejich odkazem 🙂
Zatím jen…
http://www.youtube.com/watch?v=K-EXfyd8L9Y
Také se tedy přidávám s díky. První půlka byla naprosto super. Bylo skvělé vidět na táboře zase tu hromadu známých tváří. Samozřejmě díky patří všem, ale hlavně chci poděkovat bandě. Především za to, že se nebáli do toho jít, i když jsme to někdy připravili krapet tvrdší a doufám, že si šáhli párkrát na dno. Nápadů byla spousta a s klukama se pracuje skvěle, takže jsme toho spoustu ani nerealizovali. 🙂 Teď tedy něco málo herního…
Kedar cítil, že ho nesou. Slyšel hlas Jakoba jakoby zdálky. Zvuky nohou dalších hraničářů se ztrácely a zase objevovaly, jak Kedar upadal do bezvědomí. Spatřil celý svůj život. Své první dny v praporu jako naivní mladík. Den, kdy mu přinesli zprávu o smrti jeho rodičů. Válku, kde dostal přezdívku Řezník. Den, kdy přišla invaze. Bitvu u Bystřičné, kde ztratil většinu blízkých. Poslední však spatřil tváře svých spolubojovníků a přátel. Těch, co přežili invazi, a těch, které potkal v odboji. Přál si jen jediné, aby to dokázali. Aby Ularii znovu navrátili lidem. Poté naposledy vydechl. Ve válce, která nebude zapomenuta, se však snadno zapomene na jednoho hraničáře. Snad alespoň jeho přátelé na něho pamatují v dobrém…
Díky mockrát! Zase krásných 14 dní a opravdu se mi nechtělo z tábora domů… a jako již tradičně… jak pokračuje můj příběh.
Dveře sirotčince se otevřely. Dovnitř vstoupil jeden muž. Na sobě měl prošívanou zbroj, dlouhý černý plášť a kápi. Přes záda má pověšený štít, zelený s runou v rohu… ve světle svíce je vidět i jeho tetování v obličeji. Runa pod levým okem… a jedna už i na krku. “Jsem Arnald von Vanderwaltz. Přišel jsem adoptovat nějaké z vašich chovanců. Chci si je všechny prohlédnout…”
Jak poznal, které vzít a které nechat, to je ve hvězdách. Avšak Arnald von Vanderwalz neodvedl sirotky jen tak někam… vedl je do Darkwaldu a to k malé hospůdce u cesty, která se jmenovala U Věže… nikdo však neví, kde vzala jméno. Bylo hostinskému nakázáno, aby se tak jmenovala a to mužem, který měl stejnou runu pod okem. Sirotci se však nezastavili u hranice Darkwaldu. Arnald je vedl až do něj, kde asi 50 metrů hluboko stojí věž… je dobře skrytá, skrz hustý porost není vidět a kdo neví kde je… ten ji nikdy nenajde. I kdyby hledal. Taková je moc věže Vanderwaltz.
Dokud bude na Ulárii moc, která se dá zneužít, bude i rod von Vanderwaltz. Ať již to jsou pokrevní von Vanderwaltzové nebo odvedení sirotci, kteří nikomu nikdy nebudou chybět, budou všichni bojovat proti lidem, co zneužívají moc jim danou… ať je to moc aspektů, nebo když padli, tak moc Fir…
A Arnald a jeho pravá rodina? Jeho otec padl při bitvě s Aspekty a tím ho ztratil, sotva ho našel… to samé platí i pro jeho nevlastní sestru. Avšak na Neporazitelného Renarda a i na dítě Fira, Margaret, se nikdy nezapomene. Už jen zbývá postarat se o matku, která truchlila pro svého manžela, barona, který byl popraven za vraždu dvou lidí, a hned musí truchlit i pro svou dceru a svého dávného milence… těžká to doba pro ni. Alespoň že Tyris přežila…
Zlá to byla síla, ten aspekt Lem… jednou mu vzal rodinu a když mu ji Fir vrátil, Lem mu ji znovu vzal… tentokráte mečem. Nechť aspekty zůstanou navždy zapomenuty a ať se již nikdy nenavrátí na Ulárii… snad to už ani není možné. Snad padly navždy.
A mnoho lidí toto chtělo, tak tady to máte… bude tam toho víc, plánuju něco připsat, ale nemám inspiraci.
https://docs.google.com/document/d/1cAslclgym77jxdzwzIzYc6JQbvLttV5ojoXo4f_kRxo/edit?usp=sharing
Díky!
Doufám, že příští rok si užiju tábor celý, ne jen závěr. I tak to bylo epic. Ná Okřídlené přicházející v bouři se nezapomíná.