Historie světa

Historie světa Aritreie by se nemusela zdát dlouhá, přeci jen se píše osmé století letopočtu. Ovšem, společnost, ve které se nacházíme, nehledí tolik dozadu, jako spíše dopředu, a proto mnoho starého zapomíná, nebo spíše se tomu snaží nepřiřazovat význam. V zásadě jde historii dělit na několik dob.

Doba Temna

Pod tímto názvem se schová všechna doba naprosto dávná a nám již hodně vzdálená. Z archeologických nálezů předpokládáme, že život na Aritreie vznikl přirozeným vývojem a že tehdejší společnost žila na omezeném kusu světa v několika domorodých kmenech. To jsou střípky toho, co nám je dnes jasné.

Doba Velkých chrámů a věží

Podobně jako u Doby Temna, zde v hodně věcech předpokládáme, jak svět mohl vypadat. Podle všeho velkým milníkem a oddělením této doby od předešlé byl příchod cizinců, kteří se vzhledově podobali obyvatelům Aritreie, ale technicky i společensky byli daleko vyspělejší. Není tedy divu, že tito cizinci se dostali do čela některých primitivních kmenů Aritreiských obyvatel. Je nám jasné, že nejspíše díky těmto vůdcům byla pak prozkoumána a obydlena celá Aritreia a ne pouze její část. Tito vůdcové si nechávali často stavět velké dómy a vysoké věže, aby snad vyjádřili svou velikost nad primitivním původním obyvatelstvem, proto se dnes označují pojmem “Veliký”. Pozůstatky této doby skoro nikde nenajdeme, i když se tvrdí, že ostrovy okolo Aritreie, kam nedosáhla ruka Krále, stále v tradicích pamatují i na dávnou minulost.

Tato doba končí tím, že jeden z těchto “Velikých” povstal a nakonec sjednotil celou Aritreii pod svou zástavu. A tehdy, když tento muž jménem Uranor usedl na trůn a nechal se korunovat králem celé Aritreie se začal oficiálně datovat nový kalendář. Král Uranor byl moudrý a dobrý vládce, dnes nám to připomínají sochy a legendy o něm psané. A i když toho z této doby moc nevíme, jedno zůstává, a to hrdost na první legendu, našeho sjednotitele, Krále Uranora.

Doba Králů

Tak se označuje vlastně doba od roku 0 a nastoupení vlády krále Uranora a jeho potomků až do dnešních dní. V historii nalezneme významější i méně oslavované vládce. Každý jeden z nich však pro svůj lid vždy chtěl to nejlepší a Aritreiská monarchie se u moci i přes občasné problémy udržela dodnes.

Doba Krále Saldora

Doba hodně pokročila. Aritreia prosperovala a život na ní prošel vývojem, stejně jako společnost. Proběhly velké události, které chápání světa zásadně změnily. Můžeme jich napočítat hned několik, všechny se přitom udály pod dohledem aktuálního vládce Aritreie, Krále Saldora.

●     Objevení Severních Ruin a Brány (705 AL a 708 AL)

Nedlouho poté, co se začlo v Aritreiských kronikách psát nové století přišel po několika desetiletích detailního mapování a průzkumu Aritreie průlom v objevení starých chrámů a obydlí někdy z dob Velkých chrámů a věží. Těmto se začalo souhrnně říkat Ruiny a ačkoliv v první chvíli nevzbuzovaly tolik nadšení, po nějakých třech letech byly zvedavými hledači pokladů objeveny obří Kamenné dveře s neznámými symboly. Šuškanda se stala senzací a mnoho vědců, objevitelů, ba dokonce i šlechticů se vydávalo do nebezpečné severní divočiny odhalit doposud skrytá tajemství. Po několika dalších letech došlo ke konsenzu vědců a výzkumníků z Aritreiské akademie, kdy byl předběžně určen účel zařízení jako “neidentifikovaný transportní system”. Toto podnítilo výzkum dalších let i velký zájem šlechtických rodů a koruny.

●     Objev cestování Branou (jaro 728 AL)

Dlouhých dvacet let byla Brána i Severní ruiny považovány za věc fantastickou a opředenou mystičnem. První průzkumy byly značně nebezpečné, postupně však ubývalo Krystalových bytostí v okolí i díky ozbrojeným kontingentům výzkumných výprav a vznešeným rodům, jež měly území na starosti, či se na něm pohybovaly a působily. Nutno podotknout, že tyto objevy byly vykoupeny nemalým množstvím ztrát, neúspěchů i krve. Na jaře roku 728 Aritreiského letopočtu však došlo k průlomovému okamžiku, když vykopávky a pokusy jednoho z nejnadanějších vědců tehdejší doby, Magistera, odhalily do toho času skryté místnosti. Poskládáním dílčích úspěchů a informací z Ruin se podařilo Bráně vdechnout život. Obří kamenné dveře se tehdy poprvé otevřely a vzápětí zase zavřely. Nikdo totiž netušil, co je za nimi.

●     Nalezení kontinentu Ernavorn (Zima 729 AL)

Lodní výpravy, obzvlášť posádky lodě Terror, jež se touto dobou věnovala převážně mapování blízkých ostrovů v okolí Aritreie, tvrdily již dříve, že na světě existuje krom doposud odhalených lokalit v blízkosti království i více „pevné půdy pod nohama“.  Mezi námořníky se mnoho let povídalo, že snad někde v dáli za obzorem jsou země velké jako Aritreia a možná i větší! Všechny tyto báchorky a odvážná tvrzení se potvrdily až s první Výpravou skrz Bránu do nové země, nazvané Ernavorn. Velitelem těchto prvních průzkumníků nebyl nikdo jiný, než sám Král Saldor. Pod jeho vedením došlo k prvotní kolonizaci západního Ernavornského pobřeží a založení přístavu Tum i k určení přibližného umístění Aritreie podle hvězd. Vidina prosperující nové země se však velmi brzy rozpadla.

●     Počátek bojů o Ernavorn (jaro 730 AL)

Po odchodu největších mrazů, které přečkal v rozvíjejícím se královském přístavu Tum se vydal Král Saldor na další objevné cesty směrem do vnitrozemí nového kontinentu. Se svojí výpravou osadníků založil mezi horskými štíty malou osadu, kterou pojmenoval Erebo. Tato však byla po několika málo týdnech téměř zničena a obsazena neznámým agresorem. Toto spustilo vzhledem k neúspěšným vyjednáváním celou řadu střetů mezi královým kontingentem a bojovnými skupinkami, které po několika potyčkách vytlačily Krále Saldora zpět do Tumu. Zde již probíhala stavba lodí pro cestu zpět do Aritreie, neboť cesta Branou byla zavřená. Po několika konfliktech došlo I k identifikaci “nepřítele”. Iniciátorem konfliktů byly skupinky Maraburských válečníků, později nazvané Maraburskými nájezdníky. Poté, co byl počet nepřátel určen jako “aktuálně nezvladatelný” se v létě téhož roku Král Saldor vydal z ohroženého přístavu Tum čerstvě dostavenou lodí do svojí domoviny. Zde právě skončila občanská revolta Severních území.

●     Povstání Heroga a severních provincií (Jaro-Léto 730 AL)

Když se král Saldor rozhodl odjet se svým kontingentem objevovat nové světy za Branou, zanechal královský úřad na bedrech své ženy Isabelly. Ta jako Saldorova druhá královna vedla stát ku prospěchu obyvatel, ovšem starosta Severní provincie a Torstonu, Herog, jež byl též bratrem první ženy Saldora, se po dlouhém tichém nesouhlasu se ztrátou všech nároků na léno pokusil o násilný převrat státní moci. Na svoji stranu zlákal některé velké rody, ovšem za královnu a Aritreiskou monarchii se postavily zejména Gildy, a tak revolta skončila téhož roku, co začala.

●     Bitva na Rudém Poli (Léto 730 AL)

Tato bitva značí konec Aritreiského občanského konfliktu. Vítěznou stranou se po dlouhé krvavé lázni stala i díky taktické výhodě ta, jež vedla královna s kapitánem Kuldrou a Gildovními kontingenty. Herog byl pokořen a sťat přímo na bojišti samotnou Isabellou.

O necelý týden později se na Aritreiu vrátil se svojí prořídlou výpravou také Král Saldor.

Tresty se tehdy rozdávaly bez milosti. Hodně rodin v jednom dni zaniklo a hodně hlav bylo nabodnuto na bráně hlavního města pro výstrahu těm, kteří by se někdy pokusili vzepřít koruně.

  • Ernavornská území a úsvit Královské flotily (Podzim 730 AL – Podzim 731 AL)

Na Aritreiských územích na novém kontinentu touto dobou panoval chaos. Královský přístav Tum byl několikrát oblehnut a došlo I k jeho vyplenění. Mezitím na Aritreie docházelo k ustálení situace po občanském konfliktu I novému zbrojení pro znovudobytí Ereba. Ve východním Aritreiském přístavu, Krotě, začla stavba Královské flotily a celá země se začala pod taktovkou Krále Saldora připravovat na velkou výpravu na východ.

  • Aritreiská reconquista (Zima 731 AL – Léto 732 AL)

Toto období bylo pro Aritreiany velmi významné zejména po stránce cti. Byla ustanovena Královská armáda, která se pomocí nově vybudovaných lodí přesunula na Ernavornská území. V této figurovalo i mnoho zástupců gild a společně se Saldorem a Isabellou na nový kontinent z Kroty vyrazily i jiné důležité postavy. Armádu do boje měl vest čerstvě jmenovaný generál Kuldra a po boku královské rodiny stál i vrchní léčitel, Druid Garris. Během tohoto půlroku se tedy Aritreianům podařilo zabezpečit Tum i znovu získat Erebo pod svoji vlajku. Maraburští nájezdníci byli vytlačeni a v mnohých případech nemilosrdně na hlavu poraženi, ovšem pouze na Aritreiských územích. Někde na severovýchodě stále tiše hrozila odplata z města zvaného Maraburo.

●     Nalezení kontinentu Haladria a založení Ronetty (Jaro 732 AL)

Nalezení dalšího kontinentu, Haladrie, netrvalo po eskalaci Ernavornské situace dlouho. Ve vzduchu byla cítit každý den hrozba dalších možných nájezdů. Bylo třeba nalézt nějakou další taktickou výhodu proti možnému nebezpečí, proto Král Saldor dale pokračoval ve svých objevech. Podařilo se mu dorazit do další země za mořem. Objevení Haladrie bylo zlomovým okamžikem v následujícím osudu Ernavornu. Král našel v této zemi mocné spojence proti Maraburským nájezdníkům I přestože Haladriský koncept života a státu byl dosti rozdílný oproti tomu Aritreiskému. Bylo navázáno hlubší přátelství mezi Aritreiou a Haladrií a ustanoveno písemné spojenectví. Haladrie záhy poté vybudovala na Ernavornu vlastní přístavní kolonii, kterou nazvala Ronetta.

Haladrie má naprosto jiný státní systém, tzv. “demokracii”, která se od Aritreiské monarchie velice liší. Na Aritreiu občas pronikne povědomí o tomto zvláštním zřízení, ale zatím se nezdálo, že by o něj někdo příliš stál. Zkrátka přesto, že panuje mezi těmito zeměmi přátelství a spojenectví, o míšení ideologií zde nikdo příliš nestojí.

●     Námořní potyčky a vypálení Kroty (Podzim 732 AL – podzim 734 AL)

Ačkoliv Maraburští své pozemní operace značně omezili, v těchto letech více a více docházelo k problémům na moři. Nově vybudované Aritreiské a Haladrijské obchodní cesty byly přílišným lákadlem pro uraženou pýchu Maraburců. Pro Královskou flotilu bylo značným překvapením zjištění, že i nepřítel vlastní určitou námořní sílu. Po dva roky probíhaly námořní potyčky jak u pobřeží Ernavornu tak na hlubokých vodách. Poté však díky chybě jednoho z královských kapitánů Maraburští objevili cestu do Aritreie. Při nočním přepadu vypálili východní přístav, Krotu a zdevastovali velkou část Královské flotily. Té chladné podzimní noci zemřely stovky Aritreianů v plamenech, zatímco nepřítel mizel v mlhách.

●     Alianční mobilizace (jaro – podzim 735 AL)

Během tohoto období byl do Královské armády odveden kdekdo. Aritreiská koruna společně s Haladrijskými protějšky shromáždila na Ernavornu poměrně velkou vojenskou sílu čítající přes tisíc ozbrojenců, která se prostřednictvím trestné výpravy na Maraburo měla postarat o ukončení bojů a bezpečí na moři i pevnině. Toto se však již brzy začalo jevit náročnější, než se původně předpokládalo.

●     Příchod Krakských barbarů (léto 735 AL)

Krako vlastně nebylo nalezeno, i když jsou zde mořeplavci, kteří tvrdí, že jej objevili a dopluli k němu na lodi dříve, než na Ernavorn přišla jeho výprava. O této zemi se zatím nic moc netuší, protože na Aritreie se jediný Krakský obyvatel ještě neukázal. Dle zpráv z Ernavoru, kam výprava z tohto kontinentu dorazila, se obyvatelé jeví jako skupina “zaostalých barbarů” a během období Alianční mobilizace prý byli i nějak zapojeni do válečných příprav.

●     Bitva v Údolí Krve a ukončení bojů o Ernavorn (zima 735)

Ukázalo se, že Maraburští jsou na konflikt připraveni vice, než se předpokládalo. Došlo k velkému střetu v Ernavornském údolí, jež dělí západní a východní část kontinentu.

Díky předchozím dlouhým přípravám se však spojeneckým jednotkám Haladrie nakonec podařilo uštědřit Maraburským nájezdníkům tvrdou porážku. Maraburo bylo vypáleno a hrozba útoku nájezdníků tak na mnoho let pominula. Ovšem stejně jako válečná kořist byla bohatá a čítala hned několik velkých Krystalů I spoustu zlata, cena za vítězství byla veliká. Mnoho Aritreianů se domů již nikdy nevrátilo. Největší ranou však byla ztráta královny Isabelly, která hrdinně padla na bojišti společně s Generálem Kuldrou. Po této události z Ernavornu mnoho přeživších odplulo zpět do svých domovin a to včetně krále Saldora. Ztráty se nevyhly ani Aritreiským organizacím.

●     Ernavornské bezvládí (zima 735 AL – zima 736 AL)

Erebo bylo během bojů opět vypleněno a tak jediným stabilním Aritreiským územím zůstal královský přístav Tum. Zde vznikla po odplutí a smrti mnohých důležitých osob království jistá Aritreiská samospráva, která však nevydržela příliš dlouho.

●     Gildovní moc a Dekret Krále Saldora (léto 736 – doposud)

Před třiceti-dvěma lety přidělil král Saldor novou váhu těm, kteří vládli Krystaly, nebo se nějakým způsobem účastnili předchozích bojů. Uzákonil prestižní postavení Gild, pod jejichž správu převedl části Aritreiských území. Též došlo k oficiálnímu rozpuštění Královské armády a přerozdělení Válečné kořisti.

Ernavornská území byla přidělena pravé ruce generála Kuldry, kapitánu Niboriovi a jeho potomkům. Ten opravdu odjel ustanovit královský úřad do Tumu a v následujících letech pokračoval ve snaze rozšířit a zvelebit Aritreiské území.

●     Princ Lucas (podzim 736 AL – doposud)

Král Saldor při oslavách 736. podzimního slunovratu představil široké veřejnosti malého prince Lucase. Dítě zrozené během války. Syna Saldora a Isabelly a následníka Aritreiského trůnu. Ačkoliv o malém princi nebylo dlouho příliš zvěstí a říká se, že během bojů na Ernavornu byl dobře ukrytý, jak ubíhala léta, dospěl. Během posledních let se začal objevovat na veřejných událostech i na rodových turnajových kláních. Aktuálně se začínají šířit šuškanice o jeho nástupu na Královský trůn, neboť vysoký věk na Saldorovi začíná být již znát.

  •      Nova-Krota (léto 737 AL – doposud)

Cesta nového Ernavornského regenta Niboria byla trnitá, ovšem podařilo se na místě původního Ereba vybudovat nové samostatné město. Nova-Krota po dvou letech snahy nakonec vyrostla uprostřed horských štítů a začala brzy žít vlastním životem. Došlo i k obnovení pravidelné lodní dopravy a z Ernavornu tak na Aritreiu začla proudit řada exotických komodit i tajemných příběhů. Do Nova-Kroty se však na vlastní pěst za poslední desetiletí vydal málokdo. Samozřejmě krom potrhlých dobrodruhů s vidinami kapes plných krystalů.

●     Ticho (jaro 768 AL)

Na jaře letošního roku začaly po třiceti letech klidu zásilky i pravidelné novinky z Ernavornu řídnout. Povídá se, že v Nova-Krotě se opět začíná něco dít, přesné detaily však nejsou známé. Pokud něco královský úřad ví, nechává si to prozatím pro sebe.

Poznámka:

Pokud byste hledali nějaký námět, jak by mohla společnost a lidé vypadat, potažmo co by mohli mít za vynálezy a znalosti, tak se nejlépe dá vyvodit z rozmezí 15.-17. století v moderních státech Evropy.