Měla to být nová naděje.

Místo, které lidstvu umožní lepší poznání nových návštěvníků, a možná i jeho samotného. Vzniklo na okraji jedné z rezervací v česko-polském pomezí brzy po dopadu prvních mimozemských objektů na naší planetu Zemi (jaro 2017). Areál o rozloze víc jak 12 hektarů byl obehnán zdí a na místo dorazili vědečtí pracovníci s nezbytným podpůrným personálem. Za 93 dní byl areál v provozu a odchytové jednotky do něj vozily živé vzorky návštěvníků a technologie za účelem jejich dalšího zkoumání. V dalších týdnech a měsících vyrostl u areálu několikapatrový servisní objekt – vědecký ústav. Oblast byla nazvána TRIBULA, podle Janusze Tribuly, polského vědce, který se zasadil o její zřízení.

Výzkumy vzorků probíhaly na více frontách. Vědci pátrali jak po fyziologické stavbě mimozemšťanů, tak po schopnostech jejich technologií. Jednotlivé úspěchy zůstaly utajené, ale obecně musely být slibné, neboť do areálu proudilo množství zásob a dalšího materiálu. Tribulu a její široké okolí se dokonce dařilo udržet i po startu operace VANGUARD, která byla zahájena v létě roku 2018. Lidské ztráty, poškození a zchátrání části vědeckého komplexu však bylo nevyhnutelné. Osud vzbouřených emzáků z celé rezervace se přesunul na frontové linie a jejich cílem se stala Praha a Varšava.

V období po skončení bojů (květen 2019) došlo v areálu k částečné rekonstrukci. Tribula získávala finance z fondů OSN, podařilo se dosáhnout několika vědeckých úspěchů a areál prosperoval i z přísunu čerstvých vzorků z fronty. Do přilehlé rezervace byli násilně vráceni i mimozemšťané zajatí během bojů a tudíž se mohla spustit nová kola experimentů. Již se však nepodařilo obnovit původní věhlas – lidé měli jiné starosti a Tribulu vnímali spíše jako trvalé riziko.
Pak se však stala zvláštní věc. Událost, která změnila Tribulu navždy.

V chladné podzimní noci roku 2019 se na obloze objevil velký zářící objekt. Prvotní zaujetí většiny obyvatel Tribuly rychle přešlo v panický úprk, když se objekt začal nebezpečně přibližovat a odpadávaly z něj velké hořící kusy. Naráz byl enormní. Lidé schovaní v přilehlých budovách a krytech cítili obrovské otřesy a následující den byla Tribula zahalena zvednutým prachem. Vědci se rychle vypravili do epicentra dopadu. Celou událost kategorizovali navzdory prvním úsudkům spíše jako “přistání” než jako neřízený pád.

Od té doby je Tribula jiná. Lidé, kteří se v této době do Tribuly vypravili, začali být zvláštní, divní. Zahloubaní do sebe se nechtěli s nikým o svou zkušenost dělit a okolím se začaly šířit zprávy o tom, že Tribule je lepší se obloukem vyhnout. Pravidelný režim se brzy rozpadl. Zásobování bylo omezeno. Většina vědců se z oblasti evakuovala a rozhodně nebyli sdílní. Tvrdili, že jejich kolegové se stáhli do nitra vědeckého ústavu. Stihli také zahrnout rozlehlý objekt hlínou s pomocí buldozerů a zabezpečit ho pomocí betonových prefabrikátů. Na jeho okrajích vysadili vzrostlejší stromky a zamaskovali ho, aby ho ze vzduchu nemohl nikdo snadno identifikovat. Nikdo však neuměl popsat, co vlastně v místě dopadu našli.

Přesto dopad objektu v té době zaujal mnohé – jak svědky z okolí, kteří zářící objekt spatřili ještě na noční obloze, tak OSN, jež plánovala na jaře roku 2020 vyslat do oblasti početnou vojensko-vědeckou skupinu. Jenže lidská štěstěna je vrtkavá a brzké události toho jara – druhé sektanské povstání, již neumožnily větší výpravu.

Ve zvláštním prostředí padlé Tribuly tak nyní žije jen několik obyvatel. Spolu se svými vzorky… Oblast samotná je zubem času nahlodána a jediný zodpovědný subjekt – Ústav, je k celé oblasti podivně netečný a stranou. Jakoby šel za jiným cílem. Tribula však přeci jen přilákala zvědavce. Především nyní, po druhé válce se Zeťany, se najdou tací, co ztratili svůj původní cíl a Tribula se svými tajemstvími jim nabízí nový.

Měla to být nová naděje. Bude aspoň pro někoho?

Herní datum – 3.-5. června, 2020