Stáli v hloučku kus před svojí rodnou vesnicí. Všichni se nadšeně bavili o tom, jak se dnes vyznamenají, cinkali zbraněmi o sebe, přebrušovali ostří a nemohli se dočkat.
I přes svůj pokročilý věk – ne že by věděl, kolik mu je, ale většina jeho kamarádů z dětství již padla v různých potyčkách – byl stále nejlepším bojovníkem svého klanu. Možná krom náčelníka, dosud si nebyl jistý a tak ho nikdy nevyzval, ale dnes, až mu hodí její hlavu k nohám, to udělá a pak se jednou pro vždy uvidí.
Z hloubi lesa zaslechl zvuky a stejně jako všichni ostatní se tím směrem nedočkavě otočil. Sevřel svou sekeru pevněji a zíral do dálky. Pár metrů před ním na větev přistála poštolka – znamení boží přízně. Poslední z jeho potlačovaných obav zmizely, dnešek bude triumfální.
Vzduchem hvízdnul kámen vržený z praku a z poštolky zbyl jenom oblak peří a krvavé mlhy. Je to přeci jenom pravda, pomyslel si, jsou to takoví bezvěrci, jak se povídá. Tak ať. To, že si podmanila celý klan Vlčího drápu neznamená, že se jí totéž podaří i s jeho klanem. Ne dokud k tomu má on co říct.
Válečné bubny zazněly a obě strany se proti sobě rozeběhly. Žádný z nepřátel se pro něj neukázal jako velká výzva. A jak by taky. Nezastavil ho rozzuřený medvěd, nezastavili ho bretonští železní muži, tak ho teď přeci nezastaví smečka vlčat.
Když ji spatřil, šel rovnou po ní. Prvním máchnutím sekery se netrefil, ale to druhé by ji určitě vyřídilo. Kdyby se k němu dostal. Jeho tartanový přehoz se zbarvil do ruda, když z jeho břicha vytrhla své kopí. Poslední, co ještě slyšel, bylo divé skandování: „Vlčice! Vlčice!“
Jeho hlava visí nabodnutá na klacku před náčelníkovou chatrčí. Jeho kmen se nakonec vzdal. Přeci jenom, smrt je nejzazším důkazem slabosti a náčelník se tak ukázal silnější než on.
* * *
Husté lesy Scorronu jsou již od nepaměti obývány několika barbarskými klany. Kdyby uměli psát, jejich historie by byla psána v krvi. Válčívali převážně mezi sebou, se zelenokožci přicházejícími z hor či s Bretonci žijícími mimo les. Jejich loupežné nájezdy vyvolávali v Bretoncích potřebu pořádat spanilé výpravy do hlubin lesa – nehledě na to kolik škod na barbarech nadělaly, málo kdo se z nich vrátil. Ti, kteří se ze spárů lesa vypletli, pomateně hovořili o nelidských bestiích, dracích a kdo ví o čem všem ještě – kdo jiný by také dokázal rozprášit Bretonské rytíře.
Avšak, několik let před císařskou invazí se stalo něco nevídaného. Lesní klany prý sjednotila mocná bojovnice jménem Maeva Vlčice. Říká se, že několik barbarů bojovalo po boku císařské armády a pomohlo tak dobýt Scorron pro císařství. To můžou být babské povídačky a pomluvy Bretonských šlechticů, ale faktem je, že od invaze, zavládl mezi barbary a „civilizovaným“ Scorronem nejistý mír a Maevini vybraní teď zůstávají u dvora.
Proč ale Maeva tolik stojí o mír? Proč se vměšuje do záležitostí mimo les? A proč měnit zaběhlé způsoby klanů? Povídá se, že našla nového nepřítele. Silnějšího, než jakému kdy klany čelily. Nepřítele, který si vyžádá veškerou jejich sílu.
Orgové: Ferda, Dale, a Tarru
Co nabízíme:
- Propletený příběh pro všechny, kteří rádi nosí šišky, obrovské zbraně a v žilách jim koluje boj o svobodu. Příběh, o jehož konci rozhodnete pouze vy
- Propracované postavy šité na míru
- Opravdové nebezpečí – strach o život vašich postav
- Boží herní párty
- A spoustu zábavného barbarismu